Místo špičkových nabídek ze zahraničí proto musel vzít loni zavděk zájmem průměrného Liberce. Ukázalo se, že to byl možná nejlepší tah v kariéře: z šikovného forvarda se rázem stal jeden z nejžádanějších českých hokejistů mimo NHL.
Svědčí o tom velký podíl na mistrovském titulu, účast na mistrovství světa, lukrativní smlouva v ruském Čeljabinsku a nejnověji pozvánka na Světový pohár. Formálně je sice náhradníkem, ve skutečnosti však jedním z hráčů, na které se bude hodně sázet.
Birner si v prvním přípravném utkání proti Rusku zahrál dokonce v elitní formaci po boku Jakuba Voráčka a Tomáše Plekance. Z ní ho sice možná vytlačí Roman Červenka, jenže víte, jak to chodí v hokeji.
„Stát se může všechno. Pamatujete, jak v roce 2004 vyhrálo Řecko fotbalové mistrovství Evropy? A vsadil by si před minulou sezonou někdo, že Česko vyhraje pět ze šesti zápasů proti Rusům?“ reaguje Birner.
Je z něj cítit oprávněné sebevědomí. Že by mu pozvánka na Světový pohár, tedy na turnaj nejlepších z nejlepších, podlomila nohy? Na to zapomeňte. Litoměřický rodák, který dělal první velké kroky ve Slavii, je o svém umu přesvědčený. Důkazem jsou jeho slova, která se vztahují ke zmiňovanému (a nepovedenému) angažmá ve Lvu.
„Každý, kdo hraje hokej, ví, že je důležité, jakou máte v týmu pozici. Ve Lvu to nebylo ono, přitom jsem tomu dával úplně stejně jako teď. Od prvního dne v Liberci byla moje role jiná, to se pak hraje jinak. A i když mi to třeba nešlo, věděl jsem, že mi skvělý tým koučů vždycky bude chtít pomoct. V Liberci mi pomohli hlavně psychicky.“
Kdykoli Birner promluví o Bílých Tygrech, je z něj cítit vděčnost. A také úcta. Chová ji především k trenérovi Filipu Pešánovi, jenž byl loni přesvědčený, že společně s kamarádem Michalem Řepíkem mohou ambiciózní klub ze severu Čech vytáhnout až na samotný vrchol úspěchu.
Kdo ví, kam by to dotáhl on sám, nebýt mladické nerozvážnosti. Takhle Birner vzpomíná na svůj pokus prorazit do NHL: „Vím, proč jsem se tam neprosadil - nebyl jsem trpělivý. Prostě jsem to zabalil moc brzy a šel zpátky do Evropy. Byl jsem mladej, měl svou hlavu a myslel si, že se tam jednou dostanu. Tohle je jediná věc v kariéře, která mě mrzí a o které vím, že jsem měl udělat úplně jinak.“
Teď může zámořským manažerům na turnaji v Torontu ukázat, že udělali chybu. Ne, Birner se před souboji s Kanadou a spol. ničeho nebojí. „Trenéři správně říkají, že by to byla smrt. Musíme být aktivní, to je jediná cesta k úspěchu.“
