V Chomutově jste dal dva góly od začátku sezony, za Liberec stejný počet v prvním zápase. Je to příslib, že vaše forma jde nahoru?
Já tvrdím, že hokejista hokej hrát nezapomene, akorát je hrozně důležité, aby vycítil důvěru a měl k sobě spoluhráče, kteří mu rozumí. Samozřejmě za sebou máme první zápasy, nechci se ukvapit. Ale už na dálnici, když jsem jel poprvé do Liberce, jsem z toho měl dobrý pocit. Cítil jsem, že tenhle klub je rád, že tady jsem. To pro mě má velký význam. Budu pracovat na tom, aby moje výkony byly ještě lepší.
Jak se vám hrálo v prvním útoku s parťáky Nedvědem a Pospíšilem?
Nejdřív jsme se trošku hledali. Petr Nedvěd je génius a na nás je, abychom se mu přizpůsobili a našli společné noty. Chce to trošku trpělivost, souhra se bude zlepšovat. Oba jsou to skvělí hráči a můžu se od nich ledacos naučit.
V jaké náladě jste našel libereckou kabinu?
Nebude asi kdovíjak skvělá, když jsme poslední. Ale zároveň je bojovná. Potřebujeme párkrát vyhrát a všechno se změní. Strašně důležitá je hlava. Nesmíme lítat někde ve vzduchu, ale s pokorou pracovat a dělat malé krůčky nahoru.
Radek Duda (vpravo) poprvé v libereckém dresu.
V Liberci na vás diváci vždycky nevraživě pískali. Nebál jste se jejich přijetí?
Na mě pískají všude, to bych se musel bát jet kamkoli. Já mám k Liberci vřelý vztah, mám tu půlku rodiny, pochází odsud moje paní. Tu nabídku jsem hrozně rád přijal. Trenér Filip Pešán udělal kus práce. Takhle si představuju, když někdo o hráče opravdu stojí. Já mu jeho důvěru velice rád splatím.
Berete své angažmá v Liberci jako šanci ukázat, že na to pořád máte?
To ne. V životě vždycky přijdou věci, které nemůžeš ovlivnit. Svoji práci se snažím dělat naplno, s láskou a hledám lidi, kteří to dokážou ocenit. Bohužel se stane, že ti někdo hází klacky pod nohy nebo tě nepochopí. Už nejsem nejmladší a z hokeje chci mít hlavně radost. Miluju ho, dávám mu všechno a nesnesu, aby mě někdo kritizoval za něco, co není pravda a nechtěl si vzít to, co mu nabízím. Já budu rád hrát pro ty, kteří moje služby ocení.
Proč se vám v Chomutově, kde jste hrál dosud, nedařilo?
Neměl jsem takový čas strávený na ledě. V Liberci to bylo hned v prvním zápase úplně jiné, chodil jsem na všechny rozhodující okamžiky. Toho se mi bohužel v Chomutově nedostávalo, důvěru trenéra jsem neměl. Pak je těžké, aby člověk předváděl výkony jako třeba v Plzni. Nejsem kouzelník, RoboCop ani David Copperfield.
Oproti vydařené premiéře už v neděli Radek Duda tolik důvodů ke spokojenosti neměl. Liberec podlehl v Brně vysoko 3:7 a nová posila končila zápas s bilancí -4 ve statistice plusových a mínusových bodů. |
Bez práce jste minulý čtvrtek nezůstal ani den. Jak se váš příchod pod Ještěd vlastně odehrál?
Když jsem jel ve čtvrtek do Chomutova, viděl jsem na telefonu jméno Leo Gudas (chomutovský manažer) a říkám si: Aj aj, to bude něco peprného. A trefil jsem to. Tak jsem si sbalil věci a jel jsem domů. Celý den jsem pak telefonoval. Filip Pešán projevil největší zájem a přesvědčil mě, ať klukům přijedu pomoct. Já udělám maximum proto, aby liberecký klub, spoluhráči i trenéři dostali to nejlepší, co ve mně je.
Čekal jste, že angažmá seženete tak rychle?
No rychle to bylo, to je pravda. Plánovali jsme, že pojedeme s mámou někam na lyže, ale seběhlo se to jinak.
V Liberci to ale bude šichta. Tygři v extralize klesli až na dno.
Pozitivní je, že my už horší být nemůžeme. Můžeme být jen lepší. Je na nás, jak budeme pracovat. Je potřeba, aby lidi viděli, že bojujeme a dáváme do toho všechno. Aby nás strhli a nepropadali skepsi. My pak budeme dělat všechno, abychom Liberec dostali tam, kam patří.
Jaké to bylo slyšet dříve nepřátelské fanoušky Liberce nadšeně skandovat své jméno?
Vždycky je to hezký. Hokej hraju pro lidi, to je moje náplň. Když to lidi dokážou ocenit, dělá mě to šťastným.
Duda pozve dávného soka Čakajíka na drinkKdysi se nemohli ani cítit, teď se oba sešli v hokejovém týmu Liberce. Obránce Martin Čakajík a útočník Radek Duda, čerstvá posila Bílých Tygrů z konce minulého týdne. Je to paradoxní setkání. Oba hráči totiž byli v roce 2003 aktéry incidentu, který se tenkrát hodně rozebíral v médiích. Nejdřív se poprali na ledě, byli vyloučeni do konce zápasu a Duda si to pak šel s Čakajíkem vyřídit do liberecké šatny, což následně potvrdil i kamerový záznam. Ironií osudu v pátek ráno Dudu po příchodu do liberecké kabiny posadili právě vedle dávného soka Čakajíka. "Normálně jsme si podali ruce, žádná šarvátka nevznikla," usmíval se slovenský obránce po páteční výhře 3:1 nad Karlovými Vary. Když uslyšel o tom, že Liberec angažoval právě Dudu, trochu se podivil. Ale vzal to s nadhledem. "V naší situaci teď potřebujeme každou nohu i ruku a Radek je dobrý hokejista," uvědomuje si Martin Čakajík. "Ta věc mezi námi je deset let stará, dá se říct, že už je to zapomenuto. Co bylo, bylo. Teď nám jde společně o to, abychom se zvedli a Radkovy góly k tomu potřebujeme." Duda se ho na usmířenou chystá pozvat na drink. "Dáme si dobré víno nebo pivo, v klidu si to vyříkáme, zasmějeme se a půjdeme dál. Oba jsme inteligentní kluci, máme už v hokeji něco za sebou a snad se nad to dokážeme povznést," tvrdil zkušený útočník, který ve svém prvním utkání za Liberec dvěma góly pomohl v pátek týmu k vítězství nad Karlovými Vary. "Martin je dokonce můj vzdálený příbuzný, moje kořeny sahají na Slovensko, takže tenkrát před lety z toho bylo v rodině celkem dusno. Ale to už je historie." |
