Na střídačce asistent Michal Straka, s kapitánským "céčkem" na ledě útočník Martin Straka. A po jeho boku - Josef Straka! Hokejový mistr z Plzně hlásí další posilu. Zatím na měsíční zkoušku přichází Josef Straka, pětatřicetiletý forvard, který na západě Čech působil už v letech 1999 - 2004 a za sebou má šestileté angažmá v ruské KHL.
Nastoupit by měl už v pátek na ledě královéhradeckého Mountfieldu, navíc v jedné formaci s uzdraveným šéfem Škody a svým jmenovcem Martinem. "Před lety, když byla výluka v NHL, jsme se v lize dokonce v jednom útoku potkali. Všichni Strakové a k tomu ještě Jarda Špaček za námi. Lidi se smáli, že jsme ptačí lajna. Ale teď už by Michal asi brusle neoprášil..." smál se Josef Straka po čtvrtečním tréninku.
Přepadla vás nostalgie, když jste zase vstoupil do plzeňské šatny?
No, už je to pár let, co jsem odešel, že? Nejdřív rok ve Finsku, pak šest v Rusku... Kabina se trochu omladila, ale pořád je tu dost kluků, se kterými jsem hrál. Věřím, že to tak pro mě bude jednodušší.
Josef Straka
|
Jak vůbec došlo k vašemu přesunu do Plzně?
Už v létě byly nějaké náznaky, byli jsme v kontaktu. Ale nakonec jsem zamířil do Švýcarska. Jenže tam to moc nedopadlo. Špatně jsme začali, jako cizinec jsem byl první na ráně. Byl jsem tak volný a obnovili jsme jednání. Teď jsem tu. Zatím na měsíční zkoušce. Uvidíme, co bude dál.
Máte obavy?
Jsem v Plzni od úterka, mám za sebou jen pár tréninků. Zpočátku si určitě budu zvykat na trošku jiný styl. Ale budu mít okolo sebe výborné spoluhráče, o to rychleji snad do toho kolotoče zapadnu.
V ruské KHL jste strávil hodně let. Co vám ta zkušenost dala?
Byly to krásné roky, do konce života budu vzpomínat. Skoro pět let jsem vydržel v Čerepovci, našel tam spoustu kamarádů a výborné prostředí, naučil se další řeč. Měl jsem šanci hrát nejlepší soutěž v Evropě a po NHL druhou nejlepší na světě. Jsem za ta léta moc rád.
Spousta fanoušků v Plzni si na vás pamatuje. Uvidí teď na ledě jiného hráče než před lety?
Já tady hrál vždycky centra směrem dozadu, toho bránícího. V Rusku jsem se učil na křídle a dopředu. Přesto žádný velký rozdíl lidi neuvidí. Jsem jen starší a vyzrálejší (úsměv). Nebude to o nějakém lítání, budu do hry víc dávat hlavu. Ale taky je mi jasné, že extraliga není žádná procházka, i nohy musí fungovat naplno.
Sledoval jste jarní jízdu Plzně za historicky prvním titulem?
Jasně. Fandil jsem, dokonce jsem přijel na šesté finále se Zlínem. Těšil jsem se, že kluci doma oslaví titul. Vyšlo to až na sedmý zápas...
A ten jste viděl kde?
Doma u televize. Manželka mi nadávala, že je to ještě horší, než když hraju. Chodil jsem nervózně po bytě, na ty nervy se skoro nedalo koukat. Naštěstí to vyšlo a já to klukům moc přál. Sám jsem ten pocit zažil ve Spartě. Vyhrát titul, to je něco nádherného, výjimečného.
Teď jste zpět v týmu. Budete v pátek v Hradci Králové nervózní?
Asi trochu ano, mrazení ucítím. Ale bude to jiné, než když do toho jdete jako mladej. Po pár střídáních to spadne, a když se podaří nějaká pěkná akce nebo střela, už to bude v pohodě. Doufám, že klukům pomůžu.