Jak se v Litoměřicích cítíte?
Jako doma! Je to tady trošku jednodušší díky nadlehčené atmosféře, která tu oproti extralize panuje. Tam je dusno, že se pořád musí. Zato v Litoměřicích je to uvolněnější, domácí klima. A já jsem rád, že se tady můžu rozehrát.
Měl jste jinou možnost?
Litoměřice jsou béčko Sparty a já mohl jít jen sem. Sparta by mě jinam nepustila. Smlouvu s ní nemám, ale vlastní moje práva.
Táhne vás to ale výš, ne?
Těžko o tom mluvit, když se mi tady líbí. Ale chci hrát nejvyšší soutěž, jak dlouho to půjde. Jenže to je teď ve hvězdách.
Co vás v tom brzdí?
Moje vysoká tabulková hodnota pro českou extraligu. Kdo mě bude chtít, musí ji zaplatit. Bude mi 33 let a měla by být kolem 1,5 až 1,8 milionu korun, snad neříkám nějaký blábol. Nejhorší na tom je, že příští rok moje cena spadne jen na 300 tisíc, to je velký skok, který hraje proti mně. Na druhou stranu si je Sparta vědomá, že už za mě tolik nedostane, když moje hodnota brzy klesne. Takže záleží i na domluvě klubů.
Jak vzpomínáte na Spartu?
Rád, byly tam dobré časy. Jen mě poznamenalo, že jsem první i druhý rok byl dlouhodobě zraněný. Ale stalo se a štace nebyla taková, jak bych si představoval.
Když jste do Sparty přicházel, tak i s touhou po návratu do reprezentace. Motivuje vás ještě?
Já mám motivaci každý zápas. Nerad prohrávám a ani neumím prohrávat. V krajském přeboru i v extralize. V tuhle chvíli to na reprezentaci není, ale když bude zdraví, štěstí a hlavně výkon a trenér si mě do nároďáku vyžádá, proč ne?
Jak jste se v létě připravoval?
Sám. A v Chomutově, kde bydlím, mi pomáhali zápasníci. Ne Švehla, ten má chomutovské áčko. Ale Truneček a tihle míň známí, ale o to lepší kamarádi. Na ledě jsem pak trénoval s juniorkou Pirátů. A bylo to dobré! Připravili mě junioři (úsměv). Teď se jen musím sžít s fyzičkou a hrou, která je jiná, než na co jsem byl zvyklý.
