Co stojí za vaší hokejovou dlouhověkostí?
Určitě to není tak, že by se mi vyhýbala zranění. Pár horších jsem jich měl. Ale dbám na životosprávu a nějak se udržuju. Není to tak, že bych slezl z ledu a tím to pro mě končilo. Dělám něco navíc a díky tomu jsem odehrál tolik zápasů.
Můžete být konkrétnější?
Zajdu si na kolo, vyběhat se nebo do posilovny.
A co rehabilitace?
Na masáže vůbec nechodím, do sauny taky ne.
Rekordmani v hokejové extralize1. František Ptáček 1 107 |
Takže potřebujete být v pohybu?
Ano, aby ve svalech bylo určité napětí, aby nebyly zdechlé.
Jak dlouho dokážete nic nedělat?
Se mnou je to těžké. Když máme den dva volno, nedělá mi to dobře. Ale to můžou říct všichni hokejisté. Když přijdou po dni dvou volna, trénink vypadá hrozně. Úplně zleniví.
Umíte úplně vysadit?
Když se cítím hodně unavený, jeden den vysadím. Abych vysadil dva, to už musí být.
Ve Zlíně jste druhým tisícovkařem po Petru Leškovi. Zatímco jemu se až na jednu výjimku vážná zranění vyhýbají, vy jste jich měl několik. Jak jste se z nich vyhrabal?
Důležitá je vůle. Člověk lítá po doktorech, a když vidí, že ostatní hrají, má hlavu zadělanou starostmi. Není to lehké se do toho vracet. Když vypadneš na měsíc, začínáš novou sezonu, což není příjemné. Každý se s tím vypořádává jinak. U mě funguje, že do všeho dávám sto procent.
Které zranění bylo nejvážnější?
Utržená achilovka. I když hokejista lýtko v brusli tolik nepoužívá, je to docela problém. Stalo se mi to v době, kdy jsem končil ve Vítkovicích a nastupoval do Třince. Podepisovali mě s tím, že ji mám utrženou, ale dal jsem se tam do kupy a prožil výbornou sezonu.
1 000. Zlínský hokejista Marek Melenovský odehrál v extralize 1 000. zápas.
Jak vážná byla zranění, která vás potkala v jarním play-off?
Utržený biceps, to není zas takový problém. Neříkám, že to není vážné, ale není to tak hrozné jako achilovka. Složitější to bylo s natrženým tříslem. Když to moc zatěžuješ, špatně se to hojí.
Do zápasů jste naskočil i přesto, že jste nebyl úplně vyléčený. Neříkal jste si po sezoně, že jste to uspěchal?
Nebyl prostor. Chtěl jsem hrát, ale bohužel to asi nešlo. Kdyby to byly normální zápasy v sezoně, asi bych léčení dal větší prostor. Jenže tady nebylo na co čekat, každým dnem hrozil konec sezony. Chtěl jsem do toho zasáhnout.
Nebylo to poprvé, co jste nastupoval v play-off zraněný. V Karlových Varech jste hrál se zlomeným žebrem. Znamená to, že snesete víc než ostatní?
To bych neřekl. Bolí mě to stejně, ale holt někdo to zabalí a někdo ne. Ve Varech to bylo se žebry kruté, bolelo to dost. Chvíli trvalo, než jsme zjistili, jak mě opíchat injekcemi, abych to snesl. Ale nějak to proplulo a zvládl jsem to.
Marek Melenovský
|
Skoro to vypadá, že ve sportu nehledáte potěšení, ale utrpení. Ani se nedivím, že vaším oblíbeným sportem je cyklistika.
Nevím, jestli tělo musím tak týrat. (úsměv) Ale dokud nenapadne sníh, rád si vyjedu.
Co vám říkají doma?
Žena dělá čínskou medicínu a o těle ví víc. Říká, že moje rezervy nejsou nekonečné a že se zbytečně sám vyčerpávám.
Přemlouvala vás někdy, abyste nehrál se zraněním?
Spíš mi pomáhá, než by mě brzdila. Rád ji vyslechnu, protože ví, o čem mluví, ale nakonec se rozhodnu sám. Je to o pocitu.
Kolik toho vůbec zvládnete na kole?
Mám to rozdělené. Čím dál od zápasu, tím kopcovitější terén dávám, čím víc se blíží zápas, přidávám roviny. Den před zápasem už nejezdím. Teď na podzim už to nehrotím, najedu tak padesát kilometrů. V létě dvojnásobek.
Máte oblíbenou trasu?
Nebaví mě jezdit pořád to samé, rád poznávám okolí.
Jezdíte po hlavních cestách. Nemáte strach?
Člověk si musí dávat pozor, ale že bych se bál, to ne.
Zažil jste nějakou prekérní situaci?
Před rokem jsem měl kolizi na Korsice. Silnice se zužovala, já jsem nedával pozor, valil si to rovně a byl tam chodník. Už jsem letěl. Ale nejhorší nehodu jsem měl na soustředění s Karlovými Vary. Kluci, kteří na kole moc nesedí, neznají zákonitosti, jak jezdit ve skupině. Je to docela riziko. Vyjeli těžké stoupání na prudký kopec, a když jsme jeli dolů, spoluhráč bez signálu přede mnou uhnul. Málem jsem sletěl ze strže dolů. Zůstal jsem na silnici, ale byl jsem dobitý jako pes.
Co považujete za svůj největší cyklistický zážitek?
Byl jsem v roce 2009 na Tour ve švýcarském Verbier, kde Contador rozhodl nad Armstrongem. Kopec jsem vyjel a věděl jsem, jakou rychlostí jsem ho zvládl já a jakou oni. To byl obrovský zážitek. Na nějaké podobné kopce bych se chtěl ještě podívat.
Čeho si nejvíc ceníte v hokejové kariéře?
Bylo toho víc. Titul i finále. Pokaždé, když je úspěch, je to hezké.
Vystřídal jste sedm extraligových klubů. Kde jste byl nejspokojenější?
Všude, kde se daří, panuje spokojenost. Když se nedaří, člověk nemá dobré vzpomínky.
