Kapacita zimního stadionu v Jindřichově Hradci, teď už stadionu Jana Marka, je 3 180 diváků. Přesto při prvním zápase české hokejové reprezentace proti Lotyšsku uvedl hlasatel, že přišly čtyři tisíce lidí. Skutečně byli uvnitř a užívali si nejen vítězství 4:3. Kapitán Jiří Novotný, který s hokejem právě v Hradci začínal a ve středu odehrál 100. zápas v reprezentaci, proto mohl utkání spokojeně hodnotit. Bylo pro něj také jedno z nejtěžších utkání v kariéře.
Jiří Novotný(29 let) S hokejem začínal v Jindřichově Hradci, ale už v 17 letech se představil v extralize v dresu Českých Budějovic. V roce 2001 po něm při draftu NHL sáhlo Buffalo. Brzy poté odešel do zámoří, kde hrál nejdříve v nižší soutěži za Rochester Americans. V nejslavnější lize světa oblékal dres zmíněného Buffala, Washingtonu a Columbuse. Od sezony 2009 působí v ruské KHL, kde hrál za Atlant Mytišči, Barys Astana a letos v HC Lev Praha. Je mistr světa z roku 2010 a má také dva bronzy (2011 a 2012). |
Vrátil jste se na domácí led, kde jste začínal s hokejem. Jak jste si užíval atmosféru zápasu?
Bylo to výborné a jsem hrozně rád, že se v Hradci zápas mohl odehrát. Všichni jsme věděli, kvůli čemu tady jsme, že to bylo kvůli Honzíkovi (Jan Marek). Jsem šťastný, protože jsme zápas vyhráli, a mohli tak potěšit tisíce fanoušků.
Před zápasem byla atmosféra hodně emotivní při vzpomínce na hradeckého rodáka Jana Marka. Jak jste ji vnímal a viděl jste třeba i video s jeho velkými sportovními okamžiky?
Když pouštěli video, byli jsme ještě v kabině, ale slyšeli jsme, co se děje. Musím přiznat, že to byl asi nejtěžší zápas, který jsem odehrál za národní tým a možná vůbec. Vzpomněl jsem si na Honzu a na čas, který jsme spolu strávili, ale i na ostatní kluky, kteří se stali oběťmi letecké tragédie u Jaroslavle. Jsem rád, že jsem u toho mohl být, a je moc dobře, že jsme zvítězili.
První zápas jste vyhráli 4:3. Vedli jste 2:0, ale ve druhé třetině jste nechali Lotyše vyrovnat. Polevili jste, nebo soupeř zabral?
Polevili jsme hodně a Lotyšové nás začali přebruslovat. Jejich hra je založená na pohybu a agresivitě, takže nás potrestali. Nemůžeme si takové věci dovolit. Po druhé třetině jsme si o chybách řekli a začali zase hrát lépe.
Cítil jste větší tlak nebo nervozitu z domácího prostředí? Navíc jste dnes odehrál 100. zápas v reprezentaci.
Možná trochu z toho, že hraju doma, ale nejvíce jsem byl nervózní z dění ohledně Honzy, ještě když jsem pak viděl paní Lucku (Lucie Marková, vdova po Janu Markovi) a hovořil jsem před pár dny s otcem Honzy, zanechalo to ve mně hodně, nedokážu to popsat. Při prvním střídání jsem ještě skoro nevěděl, že jsem na ledě, a myšlenkami jsem byl stále ještě jinde.
Lucie Marková musela být hodně statečná, když přišla před vyprodaný stadion, a ještě ke všem fanouškům při přejmenování stadionu promluvila.
Klobouk dolů, je to obdivuhodné. Přece jen to zase tak dlouhá doba není. Nemohu říct, jak se cítí. Oproti tomu, co jsme prožívali nebo prožíváme my, to s rodinou vůbec nelze srovnávat. Byla opravdu odvážná, když mluvila před celým stadionem. Přeji jí do života, aby se držela, je to vynikající žena a máma.
Na stadionu byl i bezmála dvouletý syn Jan Marek. Je hodně po tatínkovi?
Stoprocentně. Poprvé jsem ho viděl před několika dny, když hráli memoriál dorostenci. Blonďáček, jako kdyby mu z oka vypadnul.
