Posledním zápasem Pavla Patery tak zůstane duel posledního kola baráže - 19. dubna domácí Olomouc porazila Chomutov 5:2. V zápase už o nic nešlo, oba celky měly jistotu účasti v příštím ročníku extraligy. Patera vstřelil gól.
Bohatá kariéra slavného centra, který zažil mnoho úspěchů na klubové úrovni i v reprezentaci, tak skončila trochu v tichosti. Patera sice zvažoval pokračování, ovšem na začátku června oznámil odchod z velkého hokeje.
„Hlavní důvod je věk. To zaprvý,“ usmál se kladenský odchovanec na začátku rozhovoru pro iDNES.cz. „A za druhé budu mít víc času na děti.“
Měl jste nabídku z prvoligového Ústí. Takže jste se rozhodoval, jestli budete pokračovat tam, nebo skončíte?
Přesně tak, byl jsem s Ústím domluvený zhruba měsíc. Nabídky si moc vážím, Honza Čaloun i všichni ostatní v klubu ukázali zájem, že mě opravdu chtějí.
Nekývl jste i proto, že už nechcete za prací dojíždět?
Je to samozřejmě jedna z věcí. Ale byl jich daleko víc. Chci být prostě s rodinou a kdybych hrál dál, tak bych s ní byl minimálně.
Nezvažoval jste i variantu, že byste hrál za Kladno? To máte blízko domova.
Nebylo co zvažovat. Nedostal jsem nabídku.
Jak hodnotíte angažmá v Olomouci, kam jste přestoupil po pádu s kladenským týmem do první ligy?
Na Olomouc nedám absolutně dopustit. Vedení, kluci v kabině, divácké zázemí - všechno klapalo na sto procent. Jediný problém byl, že moje bydliště je od Olomouc hodně daleko. Kdyby to bylo blíž a mohla tam být se mnou rodina, tak i moje výkony by vypadaly jinak. Bylo znát, že se hlava nesoustředila jen na hokej, což je špatně. Nebyla chyba v Olomouci, ale ve mně. Jsem strašně vděčný za ten rok, až na moje výkony jsem si to tam užíval.
Možná je ještě brzo na nostalgii, ale jak vzpomínáte na svou kariéru?
Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych toho tolik vyhrál. Nemůžu říct nic jiného, než že jsem maximálně spokojený. Jediný dětský sen, který se mi nepovedlo si splnit, byl titul s Kladnem. Ale člověk nemůže mít všechno.
Závidíte v tomhle ohledu Jiřímu Šlégrovi a Martinovi Ručinskému, litvínovským spoluhráčům z Nagana, kterým se povedlo vyhrát extraligu letos?
Samozřejmě mě to taky napadlo. Dá se říct, že „závidím“ jak Stráčovi (Martinu Strakovi z Plzně), Čájovi (Petru Čajánkovi ze Zlína), tak i Gumovi s Růčou. Bylo to krásné, ale jak jsem říkal, i tak jsem maximálně spokojený.
Patera rozlučku neplánuje: Nevím, kolik by přišlo lidí
Co považujete za největší úspěch? Zlatou medaili z Nagana? Nebo „zlatý hattrick“ na mistrovství světa?
Nagano byl asi nejslavnější triumf, soupisky týmů byly našlapané, bylo nejtěžší olympiádu vyhrát. Ale radost je vždycky stejná, ať vyhrajete cokoliv.
Fanoušci si vás vybaví především ve spojení s Martinem Procházkou. Co byste řekl o něm?
S Prochym jsem odehrál devadesát procent kariéry. Z padesáti procent jsou moje úspěchy i jeho zásluha. Byli jsme dvojička. Mrzí mě, že jsme nebyli trojice, protože Ota Vejvoda musel ze zdravotních důvodů skončit. Věřím, že by hrál dodnes. Ale nedá se nic dělat.
Jaké máte plány do budoucna?
Chci si udělat trenérskou licenci A. Pak se uvidí, jestli o mě bude někde zájem. Rád bych u hokeje zůstal, zasvětil jsem mu celý život. Uvidíme, jestli v trenéřině někam prorazím.
Hodně se o tom mluví, že „zlatí hoši“ by mohli pomoct vychovat novou úspěšnou generaci. Berete to také tak?
Bylo by to hezké, ale nikde není psáno, že dobrý hráč bude také dobrý trenér. Teď se potřebuju ve škole něco naučit, získat co nejvíc poznatků, abych pak v nějakém týmu nevypadal jako blbec. Nechci být rychlokvaška, chci mít nějaké odborné znalosti.
Budete se pohybovat i v tenisovém prostředí? Obě vaše dcery hrají, Dominika už objíždí dokonce turnaje ITF.
Nejsem odborník, nemůžu kecat do tenisových věcí. Můžu Domču maximálně podpořit, protože mám zážitky z vrcholných akcí. Věci, které se jí odehrávají v hlavě při důležitých balonech, jsem zažil. Můžu jí říct, ať myslí na něco jiného.
Hrajete s holkami?
Nee, to nejde. To bych dostal výprask. Když člověk hraje rekreačně, tak nemůže hrát s teniskou, která objíždí turnaje.
Plánujete nějakou oficiální rozlučku s hokejem třeba v Kladně?
Přiznám se, že nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Nedokážu si to představit. Ani nevím, kolik by přišlo lidí. Abychom tam nehráli před dvěma stovkami diváků. To by bylo takový trapný.
