V úterý už jej čeká v dresu Zlína zápas v Mladé Boleslavi (17.30 hodin).
Jak jste si turnaj užil?
Obrovská zkušenost a velký zážitek. Hlavně mi to ukázalo, co ještě neumím a v čem se musím zlepšit. V tom se nic nemění, pořád se na sobě snažím pracovat. Jen mě mrzí, že jsme výsledkově nezvládli první dva zápasy. Aspoň že se Švédskem jsme vyhráli na tři body.
Přitom chybělo málo, a nikam jste nejel, že?
Je to tak. Abyste dostali do Ruska vízum, musíte mít pas platný ještě půl roku. Mně jeho platnost vyprší na začátku dubna. Naštěstí se to vyřešilo a dostal jsem výjimku. I díky Petrovi Čajánkovi, který volal do Prahy a hodně tomu pomohl.
Byl jste před prvním utkáním s Finskem hodně nervózní?
V kabině to na mě trochu přišlo, ale když jsem šel na led a měl za sebou první střídání, tak to ze mě spadlo. Pomohlo mi, že hned v prvním zápase jsem si připsal asistenci na gól, sice trochu šťastnou, ale platila. S Finskem jsem měl ještě dvě šance, které se daly proměnit. Od třetí třetiny dalšího zápasu s Ruskem jsem hrál v přesilovkách, jen škoda, že jsme jich v posledním utkání se Švédskem moc neměli. Nicméně i tak mě potěšilo, že jsem od trenérů dostal takovou důvěru.
Byl pro vás přechod z extraligy do reprezentace náročný?
Trenér Jandač si nás, nováčky, v Praze svolal. Zdůrazňoval nám, že si nominaci zasloužíme, ať si věříme, nebojíme se hrát s pukem a jsme sebevědomí. Hlavně nás uklidňoval. Ale rozdíl to samozřejmě je. Hlavně s Ruskem, když proti nám hráli Kovalčuk nebo Dacjuk... Člověk je sleduje i během zápasu ze střídačky, co všechno umí a dovedou s pukem. Celý zápas s Ruskem byl pro mě největší zážitek. Soupeř hrál v obrovském laufu, přišla plná hala.
Lišil se herní systém národního týmu od toho ve Zlíně?
Ještě za trenéra Vlacha jsme v klubu hráli spíše z obrany a čekali na chyby soupeře. Teď pod novými trenéry chceme být více aktivní a častěji napadat. To samé po nás požadoval trenér v nároďáku.
Jaké ohlasy jste měl z domova?
S rodiči i přítelkyní jsem byl v kontaktu pořád. Jasně že měli radost. A ozvalo se i moc lidí z Havířova. Hokej je tam velké téma. David Pastrňák válí v NHL, já si teď zahrál za nároďák... Ale Pasta je někde jinde než já, to je nejslavnější hráč, který kdy u nás byl. (úsměv) Oba děláme městu reklamu a ukazujeme, že i v Havířově můžou vyrůst dobří hráči.
