Po hokejové stránce to byla možná jeho nejhorší štace. Přesto se pro Radima Tesaříka stalo Znojmo osudovým místem. Na jihomoravské město nedaleko rakouských hranic nedá zlínský obránce dopustit. Když má čas, vždycky se tam rád vrací.
"Poznal jsem tam vinaře Jirku Horta a od té doby jsem úplně propadl vínu," přiznává Tesařík, sběratel hokejových medailí i vzácných lahví bordeaux. "I díky vínu jsem vydržel hrát tak dlouho," tvrdí 39letý veterán, který minulý pátek odehrál 1 000. zápas v české extralize.
Jak vám víno pomáhá v hokejové dlouhověkosti?
Je součástí regenerace. Pití vína mám jako rituál. Vždycky se těším na večer, kdy si můžu otevřít lahev vína. Vybírám si ho podle večeře, aby se hezky sladilo s jídlem. Miluji zvěřinu, steaky. Stačí mi dvě tři deci, dávám si ho skoro každý večer. Naliju také manželce. Deci pije celý večer. Syna to nijak nebere, ale malé se to líbí, vždycky si chce s námi ťuknout skleničkou.
Radim TesaříkRodák ze Vsetína oslaví 16. června čtyřicet let. Ve Zlíně hraje svoji 20. sezonu v hokejové extralize, v pátečním střetnutí s Pardubicemi si připsal jubilejní 1 000. start v české nejvyšší soutěži. Extraligu vyhrál třikrát se Vsetínem (1998, 1999, 2001) a jednou se Zlínem (2004). Titul získal také v ruské Jaroslavli (2003). Ve své bohaté medailové sbírce má šest stříber včetně slovenského se Slovanem Bratislava. Česko reprezentoval ve 49 zápasech. S manželkou Monikou mají syna a dceru. Jeho vášní je kromě hokeje víno. |
Valašsko je krajem slivovice a vy jste znalcem vína. Nediví se lidé?
Hodně spoluhráčů ze Vsetína mělo víno rádo. Když jsem se v sedmnácti dostal do mužů, tak Ivoš Pešat zrovna začínal s vínem. A když jsme jezdili na venkovní zápasy, tak vždycky vzal na cestu dva kanystry - pět litrů červeného a pět bílého. Tehdy jsem alkohol vůbec nepil, ale víno se mi dostalo do podvědomí. Někdy v sedmadvaceti jsem dostal ledvinové kameny. Doktor mi řekl, že je to z minerálek. Od té doby koly, sladké šťávy, minerálky nevezmu do huby. Vyměnil jsem je za víno.
Co vás na vínu tak přitahuje?
Hlavně mi hrozně chutná. (úsměv) A fascinuje mě, jak vzniká. Než jsem poznal Jirku Horta, netušil jsem, jaká je to alchymie. Vyrobit dobré víno je velký kumšt. Když se nám nevydařil ve Znojmě zápas, tak jsem k němu chodil do sklepa a sledoval, jak s ním pracuje. Od té doby víno nejen kupuji, ale začal jsem se o něho také zajímat.
Takže ve vaší knihovně stojí knihy o víně?
Mám jich dost. Ne že bych to všechno úplně studoval, ale když mi nějaké víno chutná, snažím se o něm se co nejvíce dozvědět. Jednu knížku mám od kardiochirurga, který doporučuje pro zdraví každý večer vypít dvě tři deci vína.
Jaké víno preferujete?
Dříve jsem pil hodně červené. Ale od angažmá ve Znojmě jsem přišel na to, že Češi dělají úžasná bílá vína. Moje odrůdy jsou Ryzlink rýnský, vlašský a Sauvignon. Víno musí být suché a mít kyselinku. Sladší moc nemusím.
Obrací se na vás v kabině spoluhráči s radou na víno?
Občas chtějí doporučit víno jako dárek. Dodám jim ho, aby nemuseli někam chodit. Hodně vína bere Zdeněk Okál, jeho taťka má vinotéku. Vinařem je také kustod Miloš Sedlák.
Vinotéku vlastní také váš bývalý spoluhráč Ivo Pešat. Budete ho následovat?
Přemýšlel jsem nad tím, ale Vsetín není vinařský kraj. Možná bych šel do něčeho s Jirkou Hortem. Ještě nejsem rozhodnutý, čemu se budu věnovat po kariéře. Zatím hraji hokej, a protože ho miluji, podřizuji mu všechno.
Co mít malou vinici, to vás neláká?
Vinohrad, to ne. Ale mít pěkný sklípek, to byl můj sen. Chystám se stavět, v původním plánu byl, ale zrušil jsem ho. Teď se dělají moderní lednice, které udrží teplotu, vejde se do ní sto lahví. Raději si zajedu do sklípku s dobrou partou a tam posedíme. Každé léto mám vyhrazené tři dny, kdy jedu za Jirkou Hortem. Má chalupu na Vranově, vezmeme nějakých pětadvacet vín a ochutnáváme. Jsou to takové degustační prázdniny. Snažím se do toho vyplout a při tom ještě chytáme ryby.
Zmínil jste, že investujete do vína. Do jakých značek?
Nakupuji vyloženě bordeaux. To jsou vína, která se pijí za deset dvacet někdy třeba až padesát let. Jsou to kvalitní světové značky. Beru je od roku 1999 a už vím, že se víno dobře prodá.
Za jakou cenu?
I za několikanásobně vyšší. Ale člověk neví, jestli vybral pravý ročník. Kupuje se v bednách po dvanácti kusech. Poslední roky šla cena vína dolů. Ta nejdražší nakupují hlavně Japonci, Číňané, Rusové.
Zlínský obránce Radim Tesařík se usmívá do objektivů během slavnostního ceremoniálu k 1000. startu v extralize. Památeční dres mu předal veterán Roman Hamrlík.
Investiční vína si vybíráte sám?
Pomáhá mi Zlatko Mička. Je to jeden z největších dodavatelů bordeaux do Česka. Několikrát do roka jezdí do Francie, je s tamními vinaři v kontaktu. Dávám na jeho doporučení.
Kde vzácná vína přechováváte?
Zpočátku jsem měl něco ve Francii, ale teď už jenom v Plzni. Je tam velkosklad se speciálními boxy, kde se udržuje teplota, postřikuje proti plísním.
Jezdíte se na své kousky občas podívat?
Byl jsem tam jenom jednou. Je o ně dobře postaráno.
A vinice v Bordeaux jste navštívil?
Dostal jsem se tam jen dvakrát. Jezdí se tam v době, kdy máme přípravu. Na vinařskou turistiku se chystám až po hokeji.
Jak chutná tak drahé víno?
Červená vína se u nás nedají vypěstovat v takové kvalitě jako ve Francii. Koštoval jsem třeba víno z lahve za 20 tisíc korun. Ale nebylo moje, byl jsem na řízené degustaci. Je to věda. Nedá se pít hned po otevření, jeho kvalita se projeví třeba po pár hodinách, musí mít správnou teplotu. Někdy se musí přelít do karafy.
Kolik máte vůbec doma vína?
Je toho moc, stovky litrů. (úsměv) Jsem odběratel i dodavatel. Mám klientelu dvaceti lidí, kteří přímo volají mně, když chtějí víno. Většinou jsou známí ze Vsetína.
Říkají vám, že zrajete jako víno?
Jak se blíží čtyřicítka, tak často.
Jakým vínem vám udělají přátelé radost?
Ježíšek mi donesl českou müllerku od společnosti Přátelé Pavlova, což jsem vůbec neznal. Byla úžasná, měla příjemnou kyselinku. Víno za dvě stovky, ale udělalo mi velkou radost.
