Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Veterán Ujčík se připravuje s Jihlavou. Uvidíme, co bude dál, říká

VETERÁN V JIHLAVĚ. Hokejový útočník Viktor Ujčík zahájil přípravu na novou sezonu s Jihlavou. | foto: Jaroslav Šnajdr, MAFRA

23 2013
Hokejový útočník Viktor Ujčík se i ve 41 letech stále učí. Nejnověji jména případných spoluhráčů z prvoligové Jihlavy, se kterou v pondělí vyjel na led. Možná za svůj mateřský klub bude v příštím ročníku hrát.

Ve své sbírce má tři tituly mistra světa (1996, 1999, 2001). Před další sezonou se však připravuje s prvoligovou Duklou Jihlava. Jednačtyřicetiletý útočník Viktor Ujčík by se mohl stát nejvýraznější posilou mateřského klubu za posledních deset let. Chybí k tomu relativně málo.

Dvojnásobnému mistru finské ligy (2005 a 2007), který coby začínající mladík pomohl k Dukle v roce 1991 k dosud poslednímu ligovému prvenství, musí vydržet zdraví. "Myslím, že během čtrnácti dnů bude jasno. Protože už budu vědět, jak bude tělo reagovat v zátěži," říká zkušený útočník. "A maximálně do tří neděl se rozhodneme, co a jak dál."

Jak se tedy cítíte po prvním tréninku na ledě?
Jak jednačtyřicetiletý frajer po prvním tréninku na ledě. Samozřejmě, je to o zvykání si. Já vždy říkám, že potřebuji tak čtrnáct dní. Teď mám výhodu, že nemám nové brusle. Raději počkám týden dva, než si nohy zvyknou. A teprve pak si budu zvykat na nové brusle. Ale uvidíme. Snad to bude dobré.

Musel jste se přemlouvat, nebo jste se na led těšil?
Byl jsem minulý týden dvakrát v Letňanech, sklouznout se. A těšil jsem se. Přeci jen, pauza byla dlouhá, takže je to zase něco jiného.

Jaký je to pocit, vrátit se na jihlavský led?
Zatím se tady necítím, protože jsme v nové hale, kde jsem nikdy nebyl. Říkal jsem si: kurňa, to je zvláštní, že vidím směrem na trolejbusy, na bývalou "Panošku" (kino Panorama). Tak se nějak sžívám s novým prostředím. Příští týden už by měl být led ve velké hale, tam to už bude něco jiného.

Jak vás přivítali kluci v kabině?
Myslím, že v pohodě. Viděli jsme se teď chvilku před tréninkem. A musím si za domácí úkol vzít soupisku kluků a naučit se hlavně jména a tváře. Protože pár kluků znám: Dobrase, Čagyho, Huba (Dobrovolného, Čachotského, Hubáčka). Jenže spoustu dalších se jich budu muset naučit jménem. 

Na soupisce je hodně mladých kluků, nevykají vám?
Ne. (usmívá se) To si myslím, že by je ani nenapadlo. 

Jaké to vůbec je potkávat v kabině spoluhráče, kteří by mohli být vašimi syny?
Už jsem si na to zvykl, pár let to tak zažívám. Já říkám, když jsem byl mladý a šli se mnou na led starší kluci, kteří se vrátili zpátky - Peťa Vlk s Liborem Dolanou, Olda Válek, Beny (Jaroslav Benák), Milan Chalupa, na kterého jsem se chodil jako mladý dívat a vždy jsem mu fandil - tak to bylo super. Nevím, jak to bere dnešní generace. Ale já jsem se rád od nich něco naučil. Ať z přístupu, nebo i z dovedností na ledě. Něco jsem si od nich bral. Takové věci, které se mi zdály, že by pro mě byly pozitivní. A tak doufám, že i ti kluci si vezmou něco ode mě.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze