Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hokejista vyzraje až v zámoří, myslí si Dvořák

21 2001
Tábor - Když čeští hokejisté 13. května už potřetí za sebou vyhráli světový šampionát, sjeli se fanoušci i na táborské Žižkovo náměstí. Skandování jména Radka Dvořáka nebylo náhodné. Křídelní útočník totiž pochází z místní hokejové líhně, do města se vrací za rodiči. V týmu posledních šampionů byl Radek Dvořák jediným Jihočechem. "Loni byl na mistrovství za Jihočechy Vašek Prospal, letos já. Hrál i Radek Martínek z Českých Budějovic, ale ten je původem z Havlíčkova Brodu," upřesňuje čtyřiadvacetiletý muž, který se v útoku staví na pravé křídlo.

Vaše začátky jsou spojeny s Táborem. Vzpomenete si na první krůčky na ledě?
Mám dva bratry. Nejstarší dělal cyklistiku, prostřední hokej. Donutil jsem otce, aby mě na zimák také dovedl. Zkusil jsem bruslit, zalíbilo se mi to. Ale jako každý kluk jsem měl víc zájmů - i tenis a fotbal. Hokej nakonec převážil, měli jsme vynikající partu ve sportovní hokejové škole. Rodiče mě hodně podpořili, vstávali se mnou v pět ráno na tréninky, vozili mě, jezdili na turnaje. Bez jejich podpory bych nebyl tam, kde jsem. Oni stojí za tím, že jsem byl v osmnácti letech draftován do NHL.

Kolik vám bylo let, když jste se pevně rozhodl, že se budete hokeji intenzivně věnovat?
V žácích jsem se dostával do všech možných výběrů. Všimli si mě zástupci Sparty, kteří mi nabídli přestup na střední školu v Praze, že bych trénoval s prvním mužstvem pod Pavlem Wohlem. Tehdy jsem začal cítit, že bych se měl hokeji plně věnovat. Bylo mi čtrnáct let, končil jsem základní školu.

Proč jste nakonec skončil v Českých Budějovicích?
Protože se to České Budějovice dozvěděly a nabídly mi stejné podmínky. Pro mě byly Budějovice přijatelnější, bydlí tam hodně příbuzných. Máma je ze čtyř sester, dvě žijí v Budějovicích. Měl jsem tam velké rodinné zázemí. Rozhodl jsem se pro toto město, je blíž k Táboru.

V osmnácti letech jste byl draftován Floridou Panthers a pelášil jste za oceán. Proč jste nesehrál víc zápasů doma v extralize?
Není to tak, že bych pelášil. Předcházela tomu řada rozhovorů s rodiči, trenéry, spoluhráči. Sezonu, po níž jsem odešel, jsem měl až na zranění vcelku úspěšnou. Udělali jsme třetí místo, když jsme prohráli s pozdějším vítězem ze Vsetína. Hrál jsem v první lajně s Romanem Horákem a Lubošem Robem. Florida mi ale nabídla smlouvu, vyzvala mě, abych přijel do kempu. Trochu jsem se bál, protože co ví kluk v osmnácti letech o životě, když byl maximálně v Budějovicích nebo v Táboře. Měl jsme štěstí, že skauta Douga MacLeana, který mě draftoval, udělali ve Floridě hlavním trenérem. On mi velmi pomohl, kemp mi vyšel. Mohu děkovat, že jsem nikdy neokusil hru na farmě.

S jakými slavnými jmény jste se v kabině Panthers setkal?
Působil tam brankář John Vanbiesbrouck. Florida byla tři roky starý tým, který se poskládal vesměs z borců, kteří jinde hráli třetí, čtvrté lajny. Nesmírně si vážím Briana Scrudlanda, který hrál i za Rangers. To je chlap, který dokáže tým táhnout, je typem vůdce.

Setkal jste s českým trenérem Lenerem?
Jistě, byl jsem tam s ním rok a půl. Mám s ním dobré zkušenosti.

Někdo o Lenerovi říká, že je vyhlášeným odborníkem, druhý zase, že nemá u hráčů autoritu, že se nikdy v Americe nestane hlavním koučem. Jak jste ho znal vy?
Rok a půl nestačí na to, aby si člověk udělal dojem. Zažil jsem ho jako chlapa, který hokeji obrovsky rozumí. Působil v Calgary, dělal Spartu, vyhrál olympiádu. Když jsem se ním bavil, dokázal říct svůj názor, byl otevřený.

Hlavním koučem v HNL je Čech Ivan Hlinka. Bude podle vás českých trenérů za mořem přibývat?
To si nemyslím. Oni si nenechají vstoupit hodně evropských trenérů na svá kluziště. Přitom naši trenéři mají propracované systémy, prosazují techničtější hokej. To se možná Američanům nelíbí.

Někteří trenéři v USA mají pověst rasů, například Mike Keenan. Zažil jste podobný typ trenéra?
Zažil jsem MacLeana. To byl chlap, který neměl rád rozhodčí. Terry Murray byl zase uzavřený pán. Když se mu něco nelíbilo, dal to najevo tak, že se s vámi nebavil, choval se k vám jinak než k ostatním. Zdravá naštvanost na hráče musí být, ale nesmí to být extrém jako Keenan.

Co udělal s mladým jihočeským klukem přechod za moře?
V začátcích je vše těžké. Osmnáctiletému klukovi tam dají na naše poměry velké až neuvěřitelné peníze, ale kvůli tomu tam většina z nás nejde. Všichni chceme hrát, zdokonalit se, protože žádný hokejista ještě v osmnácti nevyzrál. Kromě pár známých se musíte spolehnout na sebe, vedete jiný život, platíte kartou, nemůžete nikomu zavolat, nikdo nepřiletí. Ukáže se, jak je kdo silný.

O Jágra pečuje jeho maminka. Vy jste nikoho takového s sebou neměl?
Byl jsem samostatný už na internátu v Budějovicích. Pak jsem bydlel u babičky. Nepopírám, že i já jsem měl za mořem dva roky mámu, abych měl podporu. Doma jsem měl dívku, která studovala. Když studia skončila, vzal jsem si ji s sebou. Teď jsme manželé. V úvodu mi moc pomohl Slovák Robert Švehla, který se o mě staral. S manželkou mají dvě děti, já byl jejich třetí. První dva měsíce, kdyby tam nebyl Robert, bych hodně zkoušel.

Jak jste překonal jazykovou bariéru?
Anglicky jsem vůbec neuměl. První lekci jsem se učil v letadle. Robert Švehla měl ještě ze Švédska takový sešítek se slovíčky, nejdůležitější věci, které člověk potřebuje třeba kolem hokejové výstroje. Měli jsme s Robertem učitelku angličtiny, pak jsem se hodně naučil od kluků v týmu. Po první sezoně, kdy jsme šli až do finále Stanley Cupu, jsem měl krátké léto. Byl jsem doma čtrnáct dní a pak jsem odletěl zpátky. Byl jsem mezi Američany a hodně jsem se v angličtině zlepšil.

Co může znalost angličtiny v kariéře za mořem ovlivnit?
Jazyk je hodně důležitý, působí na klid hráče, který ví, o čem se mluví, rozumí spoluhráčům. Uděláte třeba chybu, trenér na vás něco volá. Vy na něho koukáte, nerozumíte mu a nervujete se. Přitom on možná volá: buď v klidu, jedeme dál. Jdete s hráči na večeři, a když neumíte jazyk, jen si domýšlíte, co si říkají.

Později jste přestoupil do New York Rangers. Vstoupil jste tam už jako jiný, sebevědomý hokejista?
Poslední dva roky jsem se ve Floridě zabydlel, máloco mě vyvedlo z míry. Naučil jsem se v Americe žít. Do New Yorku jsem přesto šel s menší trémou, poznával jsem nový tým, nové město, ale byli tam se mnou Petr Nedvěd a Honza Hlaváč.

Zase jste v kabině zdravil velké hvězdy, jako jsou Leetch, Messier, Richter, Graves, Fleury. Ostych už nebyl?
Tam se to bere normálně. Hvězdy si na žádné hvězdy nehrají, jsou to normální kluci, kteří vám pomohou. Až za pět let mi dojde, až tihle kluci s hokejem skončí, že jsem s nimi hrál. V této chvíli jsou tu spoluhráči.

Čím to, že se Rangers několik let po sobě nedostali do play-off?
Stalo se to poslední čtyři roky. Rangers jsou hodně na očích, protože mají největší rozpočet, co se týče výplat hráčů. Každý od nás očekává finále Stanley Cupu, ale v tom to nevězí. V této sezoně jsme se nechali ukolébat jedním, dvěma výhrami, další čtyři zápasy jsme prohráli. Nedokázali jsme udržet vítěznou sérii.

Rangers jsou prý hlavními kandidáty na získání přestupujícího Jaromíra Jágra ...
Moc se o to nezajímám, ale co slyším, co čtu, může se u nás Jarda objevit. On patří mezi nejlépe placené hráče na světě a Rangers patří k týmům, který ho může zaplatit. Pro novináře je přestup Jágra velký byznys, píší o tom každý den. Nakonec se může ale stát, že Jágr skončí v nejhorším týmu NHL.

A co kdyby Rangers nabídli Tučňákům za Jágra mimo jiné i Radka Dvořáka?
Podobné návrhy už jsem také slyšel, stát se může opravdu všechno. Kdybych šel za něj, měl bych dobrý pocit, že jsem byl vyměněn za jednoho z nejlepších hráčů planety. Vyměněn být ale nechci, New York mi dal velkou šanci, jsem tam spokojen. S manželkou nám vyhovuje město, moderní život, není tam žádná historie, což nás docela fascinuje. Na Floridě je život o něčem jiném, stvořený pro hráče s rodinou, pro děti. S manželkou se v New Yorku dost bavíme, chodíme do restaurace, potkáváme herce, kteří chodí na naše zápasy. Fanouškem Rangers je třeba herec a režisér Tim Robbins.

Kolik má hokejista NHL času na osobní život, když je pořád v letadle nebo na ledě?
Když máme sérii zápasů doma, volný čas je. Chodíme venčit psa, zajdeme s manželkou do kina, protože máme rádi nové filmy na velkém plátně. Než jsem odjížděl z Ameriky, byli jsme třeba na komedii Tomcats. Nevynecháváme ale ani vážnější filmy.

Čekáte jako Čech, který se v NHL nedostal do play-off, na telefon českého národního trenéra, abyste jel na šampionát?
Vždycky jsem rozhodnutý, pokud je zájem, odjet hrát za národní tým. Není-li zranění nebo rodinné komplikace, čekám na zavolání a jedu.

Letos se mistrovství konalo v Německu. Četl jsem, že pověst o německé pořádkumilovnosti a pečlivosti dostala na frak.
Měli jsme být po zápase s Běloruskem druhý den v Kolíně a hrát s Němci. Čekal nás zbytečný přelet do větší haly. Slíbili nám autobus, který nás doveze k letadlu, ale museli jsme zastavit před letištěm a do letadla jít pěšky. Čekali jsme na letenky, ačkoli to letadlo bylo jen pro nás. Zdrželi nás dvě hodiny. V Kolíně zase čekal autobus na druhém konci letiště. Bydleli jsme asi 300 kilometrů od Kolína v nějakém zapadákově, přijel pro nás autobus z roku 1950. Zdálo se nám, že to není náhodou.

Zápas s Němci se vám pak skutečně mnoho nepovedl.
Bylo tu způsobeno německým stylem hry, kdy hráli systém jedna - čtyři. Jeden hráč napadá, čtyři stojí na modré čáře. Postavili před nás zeď, skrz niž jsme nemohli projít. Je ke cti jejich trenéra, že tento systém fungoval, ale podobné týmy hokej akorát maří. Stejného stylu se chytili Švýcaři, protože to je jediná taktika, jak proti nám hrát.

Co se dělo v kabině při finále s Finy za stavu 0:2?
Bylo vidět na hráčích, že jsou strašně unaveni. Psychika byla dole, trochu jsme si přáli, aby už byl konec. Pár hráčů, jako Hnilička či Reichel, ale řeklo, že do toho musíme ještě jít, že jsme nepřijeli do Německa kvůli stříbrným medailím. Martin Procházka řekl, že dáme prvního góla a uvidíme, co to s Finy udělá. První gól nás zvedl, dal nám sílu zápas zvrátit.

Za stavu 0:2 jste měl potyčku s hráčem Ruutu, který vám posměšně připomněl skóre. Šel jste mu to na konci vrátit?
Kluci mi říkali, až se budou podávat ruce, vrať mu to. Nejsem ale takový typ. V zápase, kdy je člověk naštvaný, se leccos řekne. Jsem přesvědčen, že Ruutu mi také řekl v zápalu hry, že už je konec zápasu. Měl být zticha a počkat si, až to bude aktuální.

Reichel řekl: Kdyby Dvořák lépe střílel, byl by nejlepším střelcem šampionátu. Kterých šancí litujete?
Měl jsem dva nájezdy proti Slovensku, jel jsem sám na gólmana. Ve finále za stavu 2:2 Jirka Dopita za brankou vybojoval puk, ten se odrazil před branku a já měl před sebou prázdnou branku asi tři minuty před koncem. Do puku jsem bouchnul na dlouhou hůl, gólman do střely vložil beton.

Říká se o vás, že jste rychlý bruslař, ale že špatně kontrolujete puk.
Můj styl hry je takový, předností je střelba a bruslení. S pukem moc nevymýšlím, dostanu ho po mantinelu a chodím na bránu. Jiný hokejista má šikovnější ruce, ale je zase pomalejší.

Vzhlížíte s nadějí, že pojedete na olympiádu v Salt Lake City, ačkoli na pravém křídle je konkurence Jágra, Eliáše či Hejduka?
Určitě o olympiádě sním, byla by moje první. Důležité je, abych měl v Rangers dobrou sezonu. Trenérům nezávidím, protože bude těžké vybrat hráče. Máme spoustu vynikajících hokejistů.

Je podle vás NHL opravdu nejlepší soutěž na světě? Jaroslav Holík rád tvrdí, že je to pěkná holomajzna.
Přizpůsobit se tvrdému americkému hokeji, menšímu hřišti dá zabrat. Na menším hřišti se nedá mnoho vymýšlet, jakmile převezmete puk, máte na zádech hráče. Člověk musí rychle přemýšlet, kde co je. S tím má potíže pár evropských hokejistů. Americký styl mám rád, tvrdím, že v Americe hokejista vyzraje.

Máte v hlavě přibližný plán, jestli a kdy se vrátíte do Evropy?
Pokud vše dobře dopadne, chtěl bych kariéru dohrát v Americe. Pokud se vrátím dřív, tak jedině do české ligy, nechtěl bych zkoušet jinou zemi, jít do Švédska nebo do Finska.

Český útočník ve službách New York Rangers Radek Dvořák přihlíží jednomu z úspěšných zákroků bostonského gólmana Kaye Whitmora.

Autoři:


Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze