„Byl jsem nasáčkovaný v sedačce a čekal,“ líčil. Škrtila ho kravata, zalykal se nervozitou. Zatímco z pódia šéfové klubů vyvolávali jiná jména, jemu v hledišti letělo hlavou: „Co jsem, sakra, udělal špatně? Tak proč mě nevyberou?“
Přitom ho do arény v Buffalu doprovázelo tušení, že by to mohlo klapnout. O to větší naštvání za ním vlálo, když halu opouštěl. „Já byl naštvaný, taťka byl naštvaný,“ vybavuje si. „Jen Patrik mě uklidňoval.“
Patrik je agent, příjmením Štefan.
Na draftu měl ještě jednoho českého beka. Podobně vysokého, podobně zručného. Vojtěch Budík ho zaujal o pár let dřív, když ho společně s Hájkem viděl při zápasech národního týmu v kanadské provincii Nové Skotsko. „Jsou leváci se skoro stejnou postavou, dobře bruslí i rozehrávají,“ říká Štefan a potvrzuje, že ty dva leccos spojuje.
Často se potkávali na českých zimácích, právě dnes se hlásí na srazu reprezentační dvacítky. V minulé sezoně se osmkrát střetli v kanadské juniorské WHL. Při kombinovaných testech branců před červnovým odvodem do NHL spolu v buffalském hotelu sdíleli pokoj a rozebírali cvrkot, který je obklopoval.
Češi nejsou v módě
Při draftu zkoušeli uprosit hokejové bohy, ať se jich někdo ujme. Dlouho marně prahli po vykoupení. Do First Niagara Center se museli vrátit i druhý den. Nejprve byl vysvobozen Hájek, jehož si zamluvila Tampa z 37.místa. Aby tak mohla učinit, musela vyměnit ceněného zadáka DeAngela do Arizony, čímž naznačila, jak si Hájka váží. Pod číslem 130 se dostalo i na Budíka, jehož si přivlastnili místní Sabres.
Pouze čtyři krajani vzbudili letos v NHL dostatečný zájem, což je žalostně málo. Detroit sáhl po Filipu Hronkovi (53.) a St. Louis po Filipu Heltovi (211.). Češi prostě nejsou v zámoří v módě, zatímco na dračku jdou Finové, Američané a opět též Rusové. „Osmnáctce se nepovedlo mistrovství světa, hráči nebyli tolik vidět, je čím dál těžší se do NHL prosadit,“ míní Štefan.
Jeho hoši do slavné soutěže těžko vtrhnou hned na podzim. Obránci dozrávají pomaleji než útočníci, jejich role obnáší víc zodpovědnosti a vyžaduje větší tělesnou zdatnost.
„Křídlo se snáz na ledě trochu schová. Pokud udělá chybu, není tolik vidět,“ říká Štefan. „Bek potřebuje sílu, aby ustál souboj s metrákovým soupeřem. Musí si věřit, aby věděl, co v tísni s pukem. Když ztratí sebevědomí, nezlepšuje se. Hodíte ho do vody a on se může utopit.“
Sám kdysi do NHL naskočil hned po draftu, což mu příliš neprospělo, a tak svým klientům káže o trpělivosti. Hájek s Budíkem vědí, že jim ta největší dřina teprve začíná.
Zatím si zvykají na klub, jehož název nově vídají za svým jménem. Nedávno se zúčastnili rozvojových kempů, seznámili se s prostředím, zaměstnanci i budoucími parťáky.
Hájka okouzlilo setkání se Stevem Yzermanem, generálním manažerem Lightning: „On je legenda! Byli jsme v posilovně, když v televizi běželo padesát nejhezčích gólů v dějinách NHL. Ukazovali zrovna Steva a já si zase uvědomil, jaký to byl pan hráč. Získal si respekt i jako manažer, je to hodně chytrý chlap.“
Jeho i Budíka okouzlil přepych, jímž jsou muži v NHL zahrnuti. Haly, kabiny, další zázemí... To vše je láká a motivuje, aby na sobě dál makali. Zároveň cítí obrovskou konkurenci borců z jiných zemí. Musí využít každou šanci, aby se předvedli a zažádali si o místo v sestavě.
Na kariéru je v klubech připravují nejen po sportovní stránce. Budík v Buffalu podstoupil též kurz vaření. „Připravovali jsme si zdravou výživu, lososa, jáhly a tak,“ popisuje.
Dva braši prožívají překotné časy. Na cestách tráví víc času než doma u rodičů. Zítra razí s dvacítkou do Finska. V srpnu je v zámoří čekají nováčkovské kempy, v září asi návrat do juniorské WHL. A jednou? Budou-li dál růst... Vysněná NHL.
