Od pondělí ústřední favorit trénuje v Ottawě a jen sílí tlak, pod nímž se mužstvo nachází. Žádná nominace nebyla tak sledována a pitvána do mikroskopických detailů. I superhvězdy kalibru Sidneyho Crosbyho jsou jednoduše vděčné, že mohou být při tom. Prohlížet si kanadskou sestavu je jako listovat katalogem luxusního zboží.
Kanada hodlá zkompletovat zlatý hattrick na akcích, které pro ni opravdu něco znamenají. Časová osa se má přes olympijské triumfy ve Vancouveru 2010 a v Soči 2014 uzavřít nyní v Torontu 2016.
„Ale pozor: co stačilo tehdy, bude nyní málo. Musíte se neustále vyvíjet,“ varuje Mike Babcock, hlavní kouč Kanady. Na práci ani omylem není sám, seznam kapacit v jeho štábu je podobně zvučný jako výběr hráčů. Generální manažer Doug Armstrong vytvořil „pracovní skupinu“ už v březnu 2015. Scházeli se, volali si, dohadovali se, vypisovali si adepty (a pak je vyřazovali).
Dle jakého klíče? Kromě „nezpochybnitelných“ jmen sehrál velkou roli právě Babcock. Muž, který nyní z bídy zvedá Toronto Maple Leafs, platí za jednoho z nejrespektovanějších hokejových trenérů planety. Má svoje zásady - především naprosté, až dokonalé dodržování systému, který od hráčů chce. Až tak, že dokonce potlačil aktuálně nejdůležitější element současného hokeje, jemuž se NHL klaní. Tedy rychlost.
„Nechceme, aby z nás byli ti nejrychlejší, co jsou věčně na špatném místě. Tenhle tým stavíme na bonusu mimořádné hokejové inteligence,“ uvedl Armstrong.
Babcockovi vlastně „pomohlo“, že nemůže nominovat mladíky, kteří spolu s vrstevníky z USA tvoří tým Severní Ameriky s limitem 23 let. TSN rovnou píše: „Žádní dravci. Kanadské mužstvo stojí na chytrosti, nikoli na rychlosti.“
Trochu to připomíná situaci, kdy by basketbalisté USA měli všechny hvězdy bez omluvenek (což se jim letos na olympiádě v Riu nestalo). Pak se teoreticky vlastně nedá šlápnout vedle; záleží hlavně na tom, jakou ideu chcete naplnit.
Kanada má třeba extrémní luxus, neboť ze sedmi beků pocházejí tři páry ze stejných klubů. Aspekt sehranosti může na kratičké akci klidně rozhodnout. Brankáři? Absolutní kvalita. Útok? Jde z něj strach. Sází se na zkušenosti spolu se schopností celoplošného hokeje.
„Chceme, aby se ostatní museli přizpůsobovat nám, nikoli naopak. Nemáme žádnou checking line,“ varuje Armstrong protivníky. I Česko, proti němuž Kanada 18. září začíná.
Příklad za všechny: když na poslední chvíli vypadl z útoku Jeff Carter, přijel Corey Perry. Dvojnásobný olympijský šampion, kapitán mistrů světa, vítěz Stanley Cupu, držitel Hart Trophy. Excelentní hokejista. Odmítnout trenéry jako v českém případě Jiří Hudler? Nemyslitelné. I proto, že mu Armstrong předtím osobně volal, aby mu vysvětlil, proč nebyl v původní nominaci. Nechtěl totiž podcenit jediný detail.
Favorit kráčí do boje a Kanada se chystá na mimořádný svátek. Tohle je přece „její sport“. Proto druhá místa nikoho nezajímají.
