"Celý svár se mohl vyřešit už dávno. Vůbec to nemuselo dojít tak daleko. Když se obě strany nedokázaly dostat ke kompromisu do konce loňského roku, bylo jasné, že dohody jen tak nedosáhnou.
Hlavní vinu na tak dlouhé výluce nesou především hráči. Křečovitě se drželi touhy zvítězit a to se jim vymstilo. Už v únoru, kdy odmítli solidní nabídku s platovým stropem ve výši dvaačtyřiceti milionů jsem tvrdil: Udělali jste obrovskou chybu.
Nedokázali totiž vzít na vědomí, že mzdy, které pobírali, byly přemrštěné. Jejich požadavky prostě nešly vyplnit.
Od té doby bylo jasné, že lepší podmínky už nevyjednají.
Zajímavé na celé věci je, že platový strop v určitých obměnách funguje ve všech amerických sportech. To znamená i v těch, které jsou v zámoří daleko populárnější než hokej. I proto je s podivem, proč se na něj hráči tak vytrvale zdráhali přistoupit.
Už dlouho jsem měl informace, ze kterých vyplývalo, že dohoda je na světě. V posledních dnech se řešilo už jenom pár detailů, které na její základní verzi nemohly mít žádný vliv.
A že je hranice platového stropu nakonec 39 milionů? Z celkového hlediska je to pro hráče jasná prohra, zvlášť když kvůli takovému výsledku zbytečně ztratili celou sezonu, na druhou stranu je to o tři miliony víc, než se původně v tisku objevovalo.
Teď už jen zbývá, aby smlouvu podepsala Rada guvernérů a hokejisté. Předpokládám, že žádné komplikace nenastanou a nový ročník se bude moci po roce rozběhnout."
