Tým mívá ve zlínském interhotelu budíček v osm hodin ráno a do půl hodiny se hráči trousí ke snídani a novinám. Na pokoje občas nahlídne kustod, jestli někdo nezaspal. Většinou se mužstvo dvakrát denně přesouvá na stadion, který je daleko jen několik set metrů. Při trénincích se dává tým dohromady. Hlavně pro muže z NHL je dobrý každý den navíc.
"Je hrozný nezvyk hrát bez červené čáry," říká obránce Jaroslav Špaček z Chicaga. "Je dobře, že spolu strávíme tolik času." "Dva tréninky denně, to pak čas ubíhá rychle," pravil útočník Tomáš Vlasák.
Od pondělka, kdy se mužstvo sešlo, se trénovalo. Až ve čtvrtek dostali hráči trochu volna. Po ranním tréninku pózovali při oficiálním focení. Pak byl v plánu golf, jenže pršelo. "Těšil jsem se na kraťasy, ale zatím je pěkná zima," říká Vlasák. "Doufám, že v Německu se počasí spraví."
Když mají čas, hokejisté korzují městem. Vypravili se na nákupy, společně si zašli do restaurace, aby se na velké obrazovce podívali na zápas fotbalové Ligy mistrů mezi Realem Madrid a Galatasaray Istanbul. Nebo jenom sejdou z pokojů dolů k baru a povídají si u kávy. Chybí tu brankář Roman Čechmánek se svou play station.
"A mně ji loni v létě ukradli," říká Salfický. Ten spolu s Čechmánkem a útočníkem Čajánkem loni utvořili hráčskou partičku. Žádné zvláštní stresy, ale hráčům to tak vyhovuje. "Je příjemné, že je tu legrace a pohoda. Já jsem celou sezonu procestoval a jsem rád, že je to tu klidnější," říká Vlasák, který začal sezonu v Los Angeles a skončil ve finské Hämeenlinně. Jestli hráče něco trápí, nuda to není.
"Je to lepší, než když jsme hrávali my," vzpomíná reprezentační trenér Josef Augusta, útočník týmu sedmdesátých let. "Vždycky jsme bydleli v lese, kde bylo co nejméně lidí. Byli jsme izolovaní a nemohli nikam chodit. Ale byli jsme kamarádi, a to se všechno hned snáší líp."
Pro hráče jsou to dobré chvíle, ale pohoda se krátí. "Zatím spím dobře. Ale jsem zvědavý, jak dlouho mi to vydrží," říká Vlasák. "Na mistrovství po zápase neusnu třeba do čtyř hodin do rána."