Peníze budou uloženy do fondu na nový přístroj v ceně dvou milionů korun. "Jde o zvláštní aparát, který umožňuje velmi detailně stanovit druh nádoru a výši jeho zhoubnosti. Díky tomu lze individualizovat léčbu pacientů," přibližuje Koutecký. Právě podobné přístroje musí jeho oddělení pořizovat ze sponzorských darů, pojišovna hradí jen provozní náklady jako topení, jídlo či prádlo. "Každý stát by se měl postarat o svoje děti a když se tady dozvídám, že přístroje jsou otázkou sbírek, jsem z toho v šoku," reagoval brankář Petr Bříza.
Malé pacienty však nezaujal šek tolik jako přítomnost samotných hokejistů. Ti se s nimi sešli v malé herně, kde je kromě počítačů a spousty her také Stiga hokej. Ještě předtím se však muselo vysvětlit malé nedorozumění. Sparťané byli totiž původně považováni za fotbalisty. "Kopat neumím," sdělil hráčům na uvítanou Koutecký. "To nevadí, my jsme hokejisti," překvapil ho Kuneš. "Aha, ale hokej umím ještě míň," omlouval se profesor.
Poté, co rozdali dárky, z nichž největší radost udělaly čepice s logem klubu, se skoro všichni přítomní sesedli okolo stolního hokeje. Sparťané neměli šanci, všech pět hráčů prohrálo. Nejvíc si věřil obránce Pavel Šrek, ale čtrnáctiletý Jirka ho porazil 5:1. "Potřeboval bych tak hodinku, abych se rozehrál," vymlouval se Šrek. "Seš pomalej," ozvalo se z hloučku. "Jo, jsem, trenér mi to říká taky," odvětil se smíchem Šrek.
Zatímco ho u stolu podporovali útočníci Jaroslav Hlinka s Jiřím Zelenkou, pustili se Richard Žemlička a Petr Bříza do debaty se šéfem oddělení. "Každá taková návštěva děti velmi posiluje, necítí se vyřazeni z kolektivu," řekl jim Koutecký.
Zkušený brankář je zažil během svých zahraničních angažmá trochu jiný způsob sponzorování. "Jedna věc je osobní charita, kdy přispívá každý sám, druhá věc je, když se příspěvek váže na jméno klubu. V Německu nebo ve Finsku se akce spojené s prezentací organizace nepořádají příliš často. Tam je to spíš věc osobní charity," vypráví Bříza.
Ani ostatní hráči nejsou na podobné návštěvy příliš zvyklí. "V Německu i v Čechách jsme pomáhali dětským domovům, to bylo ale trochu něco jiného. Na takovéhle akci přímo v nemocnici jsem poprvé. Mám děti hrozně rád a je strašný pocit, že pro tyhle kluky nemůžeme udělat víc."
