Na slávu byl vždy zvyklý. A nezbaví se jí ani v osmdesáti. O víkendu byl dekorován jako člen All Star Týmu Sparty předešlého století.
„Mám v poslední době fofr,“ říká se smíchem. „Ve čtvrtek jsem slavil narozeniny vnučky. Moc jsem toho nenaspal...“
Fofr to asi je, ale neříkejte, že nepříjemný.
To ne, celá ta sláva na Spartě se mi velmi líbila. Bylo to ohromně příjemné, dobře zorganizované. Člověk je do jisté míry dojatý a trochu také hrdý, proč to nepřiznat.
Na co jste myslel, když váš dres stoupal ke stropu sparťanské haly a fanoušci, kteří vás třeba vůbec neviděli hrát, bouřlivě aplaudovali?
Vzpomněl jsem si, proč jsem vůbec kdysi do Sparty přišel. A že jsem toho nikdy nelitoval. Další vzpomínka patřila Pepíkovi Malečkovi, na kterého se dost zapomíná.
Hokej se od dob vaší aktivní kariéry hodně změnil. Líbí se vám i ta současná, hodně komercionalizovaná podoba?
Je v tom málo individualismu. Chápu proč, nemyslete si. Všichni jsou dobří bruslaři, hraje se těsně na tělo, na individuální kousky už není tolik místa. Ale možná by se to v něčem dalo vylepšit.
V čem?
Například mám za to, že současní hráči špatně střílejí.
Je to tréninkem zaměřeným úzkostlivě na fyzičku?
Těžko říct. Myslím, že u dnešních hokejistů je příprava na střelbu moc dlouhá. Každý střílí s mohutným nápřahem, nikdo to nedovede z ruky. Hned.
Přesto - je mezi současnými hokejisty někdo, s kým byste si rád zahrál?
Nejlepší hokejista dneška? V tom mám jasno. Forsberg.
Žijete ve Švédsku. Jak často se teď vracíte do Česka?
Od té doby, co odešli komunisté, jsem přiletěl asi sedmkrát.
Stýská se vám často po vlasti?
Samozřejmě. V určitých úsecích se tomu člověk neubrání. Ale abych si nevymýšlel - ve Švédsku se mám dobře, takže se i ten splín po vlasti snáší lépe.
Kde se cítíte víc doma? V Česku, nebo ve Švédsku?
To je komplikovaná otázka. Odpovím možná trochu šalamounsky. Teď se cítím doma ve Stockholmu. Ale vždycky, když přijedu do Prahy, tak se znovu a znovu přesvědčuji o tom, že doma jsem i tady.
Emigroval jste v roce 1965. Vzpomenete si, kdy ve vás definitivně uzrálo přesvědčení, že musíte pryč?
To si pamatuji přesně. Jednou řekla ve škole učitelka, zarytá komunistka, mému synovi: Tvůj strejček je zrádce a tvůj táta do toho nemá daleko. Bylo jasné, že musím jinam.
Vypadáte velmi svěže. Dostanete se ještě na brusle?
Snažím se chodit ven. Hraji hodně tenis. To je mé sportovní vyžití. Hokej už ne, na brusle nelezu.
Porážíte na kurtu mladíky?
Taky (smích). Ale jinak mám vnučky, které hrají výborně tenis, takže vyzývám hlavně je.
Říkáte, že hokej už nehrajete. Chodíte se na něj alespoň dívat?
Méně než dřív. Mám dva oblíbené týmy - Djurgaarden a Leksand. Víc se zajímám o fotbal. Před časem jsem chodil na dostihy. Ale jak už jsem několikrát řekl, má současná role je spíš role dědečka.
