Vzpomenete si na své první derby?
Bříza: Ne.
Bednář: To už je dlouho. Páni! Nevzpomenu si. Moje nejranější vzpomínka je, jak jsem dával v Holešovicích gól brankáři Čapkovi. Střelou na lapačku. Pod víko.
Jaké bylo vaše působení u soupeře?
Bříza: Na začátky ve Slavii vzpomínám moc rád. Měli jsme skvělého trenéra, pana Zavadila, který dodnes trénuje ještě u Franty Kučery v Letňanech. A taky jsme měli tenkrát báječnou partu, byl tam David Volek, Ríša Žemlička.
Bednář: První věc, co mě napadne? Že mě hned vyhodili do Plzně. Až druhá sezona tam byla dobrá. Měli jsme dobrý mužstvo, i když jsme nikdy nepřešli přes Vsetín. Snad jsme i vyhráli základní část.
Jaký je dnes váš soupeř?
Bříza: Ta hokejová je jiná, sebevědomější než fotbalová. Je tam hodně hráčů, kteří přišli odjinud. Tím, že mají silného partnera, je klub vybudovaný jinak.
Bednář: Zvedli se. Od Vánoc, kdy vyměnili trenéra, hrajou dobře.
Co pro vás znamená derby?
Bříza: V základní části to není takové, pořád se hraje o tři body. I když to přece jen je trochu něco jiného. Zvlášť teď, když oba týmy mají velké haly. Je tam hodně diváků. To prostě baví, má to náboj.
Bednář: Já jsem hladovej. Ze všeho nejvíc teď chci vyhrát ligu. A je mi vlastně jedno, kdo proti mně stojí. V sezoně to je pochopitelně jinak – to se proti Spartě kousnete víc než třeba proti Varům. Ale teď jde o titul. Už se nedá polevit. Adrenalin je neskutečnej.
Zažil jste podobnou rivalitu jinde?
Bříza: Určitě. Nejen městská derby, ale i lokální. Třeba v Německu to byl Kolín a Düsseldorf. A obrovské městské derby bylo v Berlíně: Eisbären proti Capitals, kteří zanikli. Tam byla mnohokrát policejní asistence. Vadí mi, že je to někdy zneužité k vybíjení vášní. Pro Prahu je báječné, že budeme hrát finále se Slavií. V téhle situaci jsme rádi. Slavii uznáváme jako soupeře, ale nebudu to dávat nad rámec sportu.
Bednář: Asi ne. Hrál jsem v Helsinkách a IFK proti Jokeritu, to bylo taky něco. Pořádně se to mydlilo. Ale Sparta proti Slavii je víc.
Co byste si vzal od soupeře?
Bříza: V tuhle chvíli jsem spokojený s tím, co máme v naší kabině. V sezoně jsme si prošli spoustou věcí, je to náš úspěch. Chceme si ho užít. Porazit ty, kteří byli první třičtvrtěrok dominantní. My byli dole. Je to pro nás příjemná výzva.
Bednář: Nic bych neměnil. Máme vyrovnanou sezonu, jsme ve finále. Sparta teď hraje velice dobře, ale můžeme ji porazit. Máme dobrou partu, výborného trenéra.
Kdo je v týmu soupeře váš největší kamarád?
Bříza: Asi tam nemám klasického kamaráda, ale je tam pár kluků, které respektuju jako hráče i lidi. Pepa Beránek, Michal Sup, Jarda Bednář, Tomáš Vlasák. Určitě se spoustou z nich budu v pohodě sedět na pivu.
Bednář: Asi se nedá říct, že bych měl na Spartě přímo kamarády.
|
Uznání v derby? Ne, spíš narážky a posměšky Praha - Sparta a Slavie. Dva české velkokluby, které symbolizují úspěch. Za svou více než stoletou historii nasbíraly spoustu úspěchů, ale také si udělaly hodně nepřátel. Není ve fotbalové lize víc neoblíbený tým než Sparta. To samé platí o Slavii v hokeji. Sparťanští hokejisté a slávističtí fotbalisté v tomto směru tak trochu "zaostávají", přesto jsou hned druzí v pomyslném pořadí. Čím to, že jsou tak neoblíbení?
Odpověď je jednoduchá: jsou to ekonomicky nejsilnější kluby z hlavního města. Mohou si dovolit koupit nejlepší hráče, podle mnohých mají proti ostatním výhody. V živé paměti zůstává třeba ostrý atak třineckého hokejisty Frola na slávistického mladíka Sobotku. Ten byl po tomto zákroku dokonce chvíli v bezvědomí. Frolo dostal na hokejové poměry tvrdý trest na pět zápasů. "Byl to normální zákrok. Udělat to slávista, dostane maximálně jeden zápas," stěžoval si třinecký bek Jan Výtisk. A tak je to vždycky. "Spartu prostě nemám rád, vždycky se proti ní chci vytáhnout," říká třeba mladoboleslavský fotbalista David Rojka, kterému se proti ní střelecky daří. Ale největšími nepřáteli jsou stejně pražská "S" mezi sebou. Nečekejte žádnou spolupráci. Mezi kluby panuje velká nevraživost. "Už to není tak vyhrocené, jako dřív, ale rozhodně si nic nedarujeme," říká kouč hokejové Slavie Vladimír Růžička, který je známý svým odporem ke všemu sparťanskému. "Náš cíl? Dopadnout lépe než Sparta. Nemám ji rád," říkával.
Historie derby je stará 110 let. Tehdy se na dnešní Císařské louce sehrálo první fotbalové derby. Sparťané tenkrát dali gól, ale nevyhráli. Rozhodčí se nemohl s kapitány dohodnout na regulérnosti branky, a tak ji odvolal. Možná, že tento moment nastartoval vzájemné antipatie, kterými se dnes ani jedna strana netají. "V životě bych na sebe nevzal slávistický dres, to bych umřel," řekl kapitán fotbalové Sparty Tomáš Sivok. "Nemám Slavii rád, štítím se jí. Uznávám jenom Pavla Kuku, to je opravdový slávista a legenda klubu," dodává. Ale podobných slov uznání k táboru soupeře nenajdete mnoho. Spíš různé narážky a posměšky. Od pojídání tatarského bifteku v barvách soupeře před zápasem, až po historku, kdy sparťanský obránce Radoslav Kováč potkal slávistického trenéra Josefa Csaplára. "Dobrý den, tréňo," pozdravil schválně Kováč. "Nejsem pro tebe žádnej tréňa," odvětil mu naštvaně Csaplár, který toto oslovení nesnáší, a odešel. Jen stěží to bude někdy jiné. RADIM TRUSINA |
