Po historkách, které si o něm hokejisté vyprávějí, jsme se ho při hotelové snídani skoro báli oslovit. Ale když jsme mu nechali na recepci zprávu, sám zavolal a ochotně se hlásil k rozhovoru. "Už jsem stařík, ze kterého nemusí mít hráči ani novináři strach. Vybláznil jsem se," říká Mike Keenan v rozhovoru pro MF DNES a Hospodářské noviny.
Bude mu šedesát. Kdysi coby kouč kanadské reprezentace do jedné řady postavil Gretzkého, Lemieuxe a Messiera. Platil za přísného despotu, jenž si i kvůli své nátuře vysloužil v NHL přezdívku Železný Mike. I teď v hotelu v Mannheimu vzpomíná, jak po hráčích házel hokejkou.
Co vlastně na mistrovství děláte?
Pracuju tu pro kanadskou televizi TSN, komentuju a analyzuju. Mám v tom už praxi, protože během sezony dělám to samé v NHL, kde rozebírám pro celostátní televizi duely New York Rangers. Snad se to lidem líbí.
Mike KeenanKanadský trenér se narodil 21. října 1949. V NHL poprvé koučoval tým Philadelphia Flyers v roce 1984. Postoupil s ním (stejně jako později s Chicagem) do finále play-off. V roce 1994 pak s NY Rangers dokonce vyhrál Stanley Cup. |
A líbí se vám tady mužstvo vaší rodné Kanady?
Moc to klukům nejde. Ani nám sem nepřijeli ti nejlepší hráči, co byli na olympiádě. Někteří nechtěli, někteří ještě hrají Stanley Cup. A tak tu máme mladou partičku, která sbírá zkušenosti. Ovšem jinak je to velmi dobrý turnaj, což ostatně ukázal i náš zápas proti vám.
Přitom náš hokej nezažívá dobré časy.
Popravdě nevím, jak na tom jste. Ale teď jste sehráli výborný zápas, bylo vidět, jak váš tým stále táhne Jágr. Ten hrál jako z partesu. Je vidět, jak si to na ledě řídí. A určitě dává řád i dění v kabině. Navíc po takové výhře hráči ožijí, ve čtvrtfinále budete mít novou sílu.
Překvapuje vás, že Jágr dál hraje?
Ne! Je mu sice 38 let, ale má evidentně natrénováno. V takovém věku musíte o sebe lépe pečovat, v tréninku i po zápase. A to on ví. Proto je normální, že dnes hráči se čtyřicítkou na krku stále hrají.
A to je Jágr o sedm let mladší než Dominik Hašek...
On ještě chytá? A jak se mu daří?
Skvěle. Vyhrál českou ligu, dokonce měl na reprezentaci.
Vážně? Dom je určitě pořád skvělý brankář a rozhodně by vašemu týmu prospěl. Dobře se s ním znám, vždyť jsem ho na začátku 90. let trénoval v Chicagu. A jestli pořád hraje, pak za to může posedlost hokejem, jakou má třeba Chris Chelios. A tomu je osmačtyřicet, takže proč by vlastně nemohl chytat Dominik?
Pamatuji si, jak o vás jednou vyprávěl v Česku historku.
Ajajajaj.
Že jste v afektu po hráčích házel hokejky. Je to pravda?
K čertu, má dobrou paměť. Jako mladý jsem býval docela agresivní a umanutý trenér. Ale nedivím se, že si vše pamatuje. Tehdy v roce 1992 jsme společně udělali velký úspěch, vždyť jsme s Blackhawks byli ve finále Stanley Cupu, což se jim od té doby nepovedlo.
Jak jste s Haškem vycházel?
Bez problému. Tehdy to mezi mnou, Haškem a (gólmanskou jedničkou) Belfourem fungovalo i proto, že jsem najal (legendárního Rusa) Treťjaka jako trenéra brankářů. Měl na oba velký vliv a šlapalo to.
Ptám se proto, že máte pověst despoty.
Takový jsem byl, když jsem v roce 1984 v NHL začínal. Ale jak stárnete, máte víc zkušeností a měníte se. Trenér je jako hráč a i ten přece hraje jinak v patnácti a ve třiceti. Můj styl se vyvíjel, takže při mém posledním angažmá v Calgary v letech 2007–2009 jsem trénoval jinak než v roce 1984. Byl jsem klidnější.
Takže už žádné házení hokejkou?
Ne, ne. Už bych s ní ani nikam nedohodil.
Vy jste trenér, který na Kanadském poháru v roce 1987 dal dohromady Lemieuxe a Gretzkého. I díky tomu jste v úžasném finále porazili Sověty. Jak na to vzpomínáte?
Měli jsme skvělý tým a stejně tak i Sověti. Měl jsem pod sebou nejlepší Kanaďany a bylo to naposledy, co jsme s hráči z NHL hráli proti komunistické zemi. Proto bylo pro nás všechny tak důležité Sověty porazit. Byl to souboj filozofií i na ledě. Vybavuji si, že Sověti pořád střídali kompletní pětky jako na kolotoči, zatímco já jsem vytěžoval naše nejlepší hráče mnohem víc. Oni za sebou měli triumfy ve Stanley Cupu, věděli, jak se vítězí. A to rozhodlo.
Jak vás vlastně napadlo to spojení tří centrů Messier – Gretzky – Lemieux?
Přemýšlel jsem nad tím už v létě před turnajem, ale musel jsem mlčet, abychom neztratili moment překvapení. Nechtěl jsem dopustit variantu, aby na to Sověti přišli a připravili se na ně. Vyšlo to dokonale, tenhle tah nám opravdu hodně pomohl.
Často se říká, že Crosby, Ovečkin či Malkin jsou nástupci těchto velikánů. Co myslíte, jsou?
Není pochyb, že jsou to teď nejlepší hráči na světě. Ale až čas ukáže, jak jsou na tom v historickém měřítku. Zatím je z těch tří u mě nejdál Crosby. Zařídil ve Vancouveru zlato vítězným gólem ve finále, vyhrál Stanley Cup a dokazuje, že umí rozhodnout velké zápasy. A to umí jen opravdu velikáni. Malkin se sice podílel na Stanley Cupu, ale s Ovečkinem nezvládli olympiádu.
Tam se oba zámořské týmy jaksi utrhly zbytku světa.
Neřekl bych, že ostatním výrazně utekly, vždyť mezinárodní hokej je hodně vyrovnaný. Kanada ze sebe musela vyždímat to nejlepší a většina zápasů dopadla těsně. O gól, o dva. Není tu velký rozdíl mezi jednotlivými mužstvy, rozhoduje výkon brankáře, koučing a počet zraněných.
Takže Češi jsou podle vás pořád ve špičce?
Ano. Když vezmete své nejlepší hráče, můžete porazit kohokoliv. A že to nevyšlo ve Vancouveru? To se prostě stane.
