Hokejová bitva ikon pražských S: Antoš versus Žemlička 2:0

Byl v tom kus hokejové nostalgie. Na jedné straně dlouholetý sparťanský kapitán Richard Žemlička, na druhé bývalý slávistický náčelník Milan Antoš. Dvě velké osobnosti opět proti sobě. A zase v derby! Jako za starých časů.

DVA VETERÁNI. Richardu Žemličkovi (vlevo) je 45, Milanu Antošovi 39 | foto: Martin Adamec, MF DNES

Jen kulisy se změnily.

Druhá liga místo extraligy. Stařičký lovosický stadion s nafouknutým sněhulákem pod stropem místo rozlehlých pražských arén. Bitva severočeských rivalů Litoměřice - Roudnice místo nejohnivějšího derby v republice Sparta - Slavia.

"Už je to hodně dlouho, co jsme hráli proti sobě naposledy," marně pátral Antoš v paměti.

Nedělní souboj vyhrál právě on.

Litoměřice smetly v prestižní partii neškodnou Roudnici 10:4 a Antoš nasázel dva góly. Naopak Žemlička své dvě šance ve druhé třetině propásl: jednu jeho střelu brankář Volke vytěsnil lapačkou nad, druhou napálil Žemlička do něj.

čtyři góly za třetinu! Litoměřice našly svého Bednáře

Kapitán litoměřických hokejistů Vlastimil Patzenhauer, kdysi opora Ústí, si zahrál na Bednáře. Stejně jako slávista nedávno v extralize i on nasázel během první třetiny čtyři góly! A proti Roudnici to ve druhé lize stihl o 10 vteřin dřív než hvězda Slavie proti Plzni. Patzenhauer slavil svůj čtvrtý zásah v čase 19:41.

"Fantastický. Koukal jsem jak blázen. Co střela, to gól," žasl Milan Antoš, nový Patzenhauerův parťák.

Však si hrdina vyslechl hned o první přestávce narážky od spoluhráčů.

"V kabině padaly hlášky, že tady máme dalšího Bednáře. Já dodal, že akorát v jiný kategorii," culil se kat Roudnice, který si navrch připsal ještě jednu asistenci.

Dvakrát švihl puk do růžku branky, hattrick zkompletoval po buly v čase 14:21. Gólový apetit měl dál, v závěru třetiny proměnil brejk. Byl to koncert pro Patzenhauera a jeho zakřivenou hokejku. Roudnice po jeho čtvrtém úderu protestovala a kvůli nedovolené výzbroji musel na trestnou lavici.

"Každý to dramatizuje. Já jsem na tyhle čepele zvyklý. Je vytočená maličko víc do vrtule. Hrával s tím i Vláďa Růžička," zmínil kouče reprezentace.

Že jeho hůl odporuje pravidlům, k tomu se Patzenhauer doznal sám! "Neměli totiž měřidlo. Čekat 20 minut, než ho seženou? To jsem se radši dobrovolně přiznal, že bude asi ohnutá víc. Rozhodčí se smáli."

Góly mu nikdo neodpáře. "Čtyři jsem dal i vloni v Jablonci." Víkend měl i další hrdiny: litoměřický bek Jakl se blýskl pěti asistencemi, klášterecký útočník Řepík hattrickem.

Antoš letos působil v německém Chemnitzu, za Litoměřice nastoupil poprvé v sezoně. A premiéra proti Žemličkovi, to byl parádní scénář.

Na lovosický stadion, kde mají Litoměřice azyl, se vtěsnalo 910 diváků. Výborná návštěva! Plno fandů mělo ústecký dres. Přijeli totiž podpořit Antoše, bývalého kapitána Lvů, který Ústí dotáhl do extraligy. "Míííílan Antoš," skandovali a jejich oblíbenec jim po zápase děkoval: "Hrozně mě to nadchlo. Byl jsem šťastnej, nečekal jsem to."

Litoměřice, jež se úspěšně rvou o play-off, předposlední Roudnici drtily od začátku. Po první třetině vedly 5:0, čtyřikrát se trefil kapitán Patzenhauer. Antoš se Žemličkou se několikrát potkali na buly.

"Myslím, že jsem mu zlámal hokejku, což mě mrzí. Ale jinak jsme do sebe ani jednou nevlítli," nevybavil si Antoš žádný ostrý střet. On sám zvyšoval na 6:0, když zblízka zametl puk do brány. Pak dával na 9:1 dorážkou vlastní teče. K tomu si zapsal ještě jednu asistenci.

Když se zápas chýlil ke konci, Antoš kynul fanouškům, pózoval fotografům. Užíval si. Zato Žemlička pět minut před sirénou nakvašeně odcupital do šatny. S novináři se bavit odmítl. "Nemám to zapotřebí, už jsem s nimi skončil. Poslední rozhovor totálně vytrhli z kontextu," vysvětlil Žemlička včera, den po zápase.

A zavěsil telefon.

Roudnický trenér Jan Svitavský se tahouna mužstva zastal. "Na porážky si nezvykl a nikdy nezvykne. To musí být v člověku. Proto dosáhl toho, čeho dosáhl. Je náš nejproduktivnější hráč, na něm to stavíme. Má velmi profesionální přístup a není mu jedno, jak se zápas vyvíjí," řekl trenér o veteránovi, který v dubnu oslaví už 45. narozeniny.

Brzy 39letý Antoš přiznal: "Jeho dlouhověkost bych si přál. Hraje pořád na úrovni, to je super." Oba patří mezi velikány české extraligy, jako kapitáni vedli nejslavnější české kluby. Žemlička dotáhl Spartu ke dvěma titulům, Antoš konkurenční Slavii už jako asistent k jednomu a navíc také k postupu do extraligy.

Vzájemný střet pro ně byl připomínkou žhavé minulosti.

"My spolu ale vzpomínáme každé úterý a čtvrtek, když chodíme hrát k Frantovi Kučerovi do Letňan za staré pány. Většinou tam taky nastupujeme proti sobě," usmál se Antoš. "Ve čtvrtek před zápasem v Lovosicích někdo vytáhl staré fotky z internetu, hecovali jsme se."

Brali derby prestižně jako šlágry Sparty se Slavií? "Měl jsem zprávy, že se to tady většinou pere, ale už nám není 35 a nehrajeme o titul mistra republiky. Šlo o legraci," tvrdil aspoň Antoš. Žemlička se nebavil, tvář měl zamračenou. "Škoda, že to nebylo vyrovnanější," litoval vítěz.

Jejich bitvy bývaly ozdobou extraligy.

"Vždycky jsme po sobě šli, vždycky jsme se řezali. K hokeji to patří. On je takový, jaký je. Já taky neustoupím," pronesl Antoš, který nedělní střelecký souboj nad Žemličkou vyhrál 2:0.

Na sto procent nehraju. Už to prostě nejde

Ve své litoměřické premiéře útočil hokejista Milan Antoš, bývalý tahoun Slavie či Ústí, na hattrick. „Popravdě jsem rád, že jsem dal góly jen dva,“ culil se po derby s Roudnicí (10:4).

Proč jste rád?
Platil bych další, už třetí basu. Dal jsem stý gól týmu a svůj první za Litoměřice. Bude to možná dražší než ve vyšších soutěžích.

Hrál jste v Chemnitzu. Proč jste teď zamířil do Litoměřic?
V Německu jsme byli od půlky sezony zachráněni. Oni mysleli na finále, ale pak se to trošku zvrtlo. Dostal jsem nabídku od mého kamaráda Kurta Kauschitze, sponzora klubu, a přijal jsem ji. I kvůli tomu, že se děti s manželkou odstěhovaly do Litoměřic. Abych je viděl.

Je to vlastně návrat, že?
Ano, hrál jsem na lovosickém stadionu přesně před 20 lety za VTJ Litoměřice. Počítal jsem to. Tehdy to taky byla druhá liga.

Baví vás hokej tolik, že se od něj nemůžete odstřihnout?
Já jsem si myslel, že to utrhnu, ale ono to fakt nejde.

Jaká je druhá liga?
Hodně rychlá, mladí kluci lítají. Takový hurá hokej. Když tady někdo hraje, tak proto, že to asi tolik neumí. Ale to nadšení, když se baví lidi a baví to hráče, je fajn.

Jak se teď žhavíte na zápasy?
Už to není tak, že jdu ráno cvičit, bruslit. Dáme kafe, pokecáme v kabině, protáhnu se, jdu na zápas. Vždyť já letos skoro netrénoval. Desetkrát v září v Landshutu, kde jsme se pak nedohodli, a jednou tady. Proto i kdybych chtěl, už nemůžu hrát na sto procent. Prostě to nejde.

Bolí vás tělo po zápasech?
Jo. Chodím ale třikrát týdně cvičit, udržuji se. Kdybych přestal úplně, stálo by mě to hodně bolesti. Já mám už jen jediný plán: bavit se hokejem. Tabulka mě nezajímá.

Sledujete Ústí a Most, kde jste hrál?
Ústí je srdeční záležitost. Mělo by dojít do baráže, přeju mu postup. Teď jsem slyšel, že Most je na padáka, což mě mrzí. Z druhé strany jim to přeju za tu hanebnost, co mi udělali. Dali slib, týkal se peněz. Pak se o tom začalo pochybovat. Popravdě: Budu rád, když sestoupí.