Jen kdyby se Eliáš tak netrápil střelecky! Trefil se v úvodní zápase a pak čekal na gól 17 zápasů. „Celkově se nám nedaří, nejproduktivnější hráč má jenom třináct bodů, já jedenáct. Měl jsem zápasy, kdy jsem klidně mohl dávat dvě tři branky, ale prostě to tam nespadlo. I teď jsem se cítil dobře, ale nemířil jsem, jak bych si představoval,“ řekl Eliáš po sobotní prohře v Calgary s tamními Flames.
Zase jste prohráli v samostatných nájezdech. Máte tu dlouhodobou neúspěšnou statistiku v hlavách?
Je to hodně tristní. Hráči trénují penalty často, ale nedokážeme to potvrdit v zápase. Začíná to být frustrující. Klukům ujíždí puk, že ani nevystřelí. Sebevědomí je klíčové a nám při nájezdech chybí.
Váš parťák Havlát je zpět v sestavě. Jste rád?
Teď se do toho dostáváme zpátky, protože se celé pětce dařilo v přípravě i na začátku sezony, ale Martinovým zraněním se to rozhodilo. On je nesmírně inteligentní hráč, spolupráce bude opět fungovat.
Kdy jste se vlastně tolik sblížili?
Každý si myslí, že se známe od dětství, ale Marťas je mladší. Poprvé jsme se potkali v roce 2000, po sezoně na ocenění hráčů NHL. Já jsem tam hrál v první pětce a on se tam dostal jako jeden z nejlepších nováčků toho ročníku. Rozuměli jsme si od začátku. Navíc jsem tehdy trávil čas v Třebíči a jezdil často do Brna, kde jsme měli společné přátele. A skamarádili se ještě víc.
Havlát je v týmu nováčkem, vy v New Jersey hrajete celou zámořskou kariéru. Dovedete si představit, že byste přestoupil?
Ještě mám rok smlouvu a Devils pro mě byli vždycky prioritou i kvůli rodině, která si ve městě zvykla. Na druhou stranu jako v každé práci, člověk chce být úspěšný a vyhrávat, takže i možnost by nastat mohla. Samozřejmě záleželo by, o jaký celek by šlo. Ale teď to není aktuální.
Co vás v klubu drží tak dlouho?
Kolikrát tady byly věci, které se mi i nelíbily. Ne všechno bylo vždy pozitivní, to určitě ne. Tak to ale v životě hokejisty chodí, každý člověk si tím prošel. I ty negativní věci mě do budoucna posílily. Navíc jsem si v klubu postupem těch let vybudoval nějakou pozici, což je v téhle branži také hodně důležité.
Jakou roli má v tomhle přísný generální manažer Lou Lamoriello?
Ne vždycky bylo vše růžové, jak se zdá. Každý si myslel, že když nikam neodcházím, že vždy všechno bylo v pohodě. Lamoriello má velice dobrou pověst, ale kdo si tím neprošel, si občas nedokáže představit ty konverzace mezi čtyřma očima. Na druhou stranu si cením toho, že já někdy udělal kompromis a později jej zas udělal on. Férovost a důvěra je vždycky důležitá ve vzájemném vztahu hráče a manažera týmu.
Gólman Brodeur novou smlouvu od vedení nedostal. Překvapuje vás, že ještě nenašel práci v jiném celku?
Trochu ano. Čekal jsem, že si ho někdo hned vezme jako zkušeného brankáře, který dokáže krýt záda mladému nadějnému klukovi. Marty je pořád kvalitní gólman, dokáže se do toho rychle dostat. Udržuje se v tréninku na ledě, pořád má chuť pokračovat. Občas se o tom spolu bavíme, protože naše děti chodí do stejné školky. Přál bych mu, aby se mu to splnilo.
Sezona je teprve na začátku. Ale co kdyby jste se nedostali do play-off a vy byste byl volný pro domácí mistrovství světa? Neláká vás to?
K tomuhle se nechci teď moc vyjadřovat. Samozřejmě chuť reprezentovat mám vždycky, ale Vláďa (trenér Vladimír Růžička) dává jasně najevo, že chce stavět na mladých hráčích z Evropy, což je jednoznačně v pořádku.
