Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Češi, Češi... Jediný pokřik, který uslyšíte na juniorském šampionátu

Pánové Šoustal a Krenželok si juniorský šampionát užívají. | foto: Jan Vavřina

28 2016
Montreal a Toronto, dvě nejhokejovější města na světě, hostí letošní světový šampionát juniorů. Očekávanou bouřlivou atmosféru tady ale nenajdete. Jediní fanoušci, kteří jsou během zápasů slyšet, jsou oděni do českých dresů – jde o rodiny reprezentantů.

Chlapíkovi, Krenželokovi, Šoustalovi a Zbořilovi. Skupinku fanoušků sedících během zápasů národního týmu za jednou z branek největší hokejové haly na světě nejde přehlédnout. Tedy spíše přeslechnout. V Montrealu, kde nastupuje také český mančaft, sleduje zápasy v průměru čtyři až pět tisíc diváků. Ale pouze parta obklopená českými vlajkami aktivně fandí.

„Tady v Kanadě se podle mě neumí fandit. Fanoušci buď bučí, nebo sem tam zakřičí. Klasické české fandění, kdy se zpívá, to oni neumí,“ říká pan Krenželok, otec vítkovického obránce Daniela Krenželoka. „Když hraje hudba, tak tleskají podle ní. Ale že by někdo byl aktivní, aby začal fandit, to se tady nenosí,“ prozrazuje.

Fotogalerie

„Ale celkově tady panuje skvělá atmosféra, užíváme si to neskutečně. Bavíme se hokejem i životem,“ povídá v dobrém rozmaru. „Moc se mi tady líbí vstřícnost lidí, jsou to pohodáři, hokej si užívají. Je to pro ně zábava, kultura... náboženství a show se vším všudy,“ přemítá.

Návštěva svatostánku Canadiens – Bell Centre – rozhodně stojí za to. „Hala tady je krásná, strašně oceňuji zákulisí, především veškeré zmáknuté detaily,“ vypráví.

Podívat se navíc na vlastní syny, jak v ní nastupují k zápasům světového šampionátu, to se nepoštěstí každému. „Hrát mistrovství světa v Kanadě, navíc v Montrealu a Torontu, to se prostě musí jet. Takováto šance už se nikdy nebude opakovat,“ ví Krenželok.

„Je to jednou za život, parádní akce,“ doplňuje ho pan Šoustal, otec reprezentanta Tomáše.

Krenželokovi pochází z Ostravy, Šoustalovi z Uničova, do Montrealu to mají téměř šest a půl tisíce kilometrů. I tak ale neváhali a vyrazili české mladíky podpořit. „Jsme hrdí tátové, je to povinnost,“ prozrazuje Šoustal. „Cestovali jsme sem dvacet hodin,“ říká. „My šestadvacet,“ doplňuje ho jeho parťák.

V hledišti nebo útrobách stadionu najdete české fanoušky spíše ojediněle, ale i na takové narazíte. O to víc vás překvapí, když na sobě mají dres Chomutova a z jejich úst neslyšíte češtinu, nýbrž plynulou francouzštinu. „Moje rodina pocházela z Československa. Já už se narodil tady v Quebecu a ani neumím česky. Ale stejně Čechům fandím,“ říká zhruba čtyřicetiletý Kanaďan.

A proč dres Chomutova? „Moji předci tam žili, mám ho od příbuzného z Česka,“ prozrazuje. „Fandím jim už dlouho, i kdyby hráli proti Kanadě, budu fandit asi Čechům,“ dodává s úsměvem na tváři Kanaďan s českou fanouškovskou čepicí na hlavě.

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze