Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kometa a hurikán Nečas. Jak mladý Čech prokazuje na MS svůj talent

Švýcarský gólman Leonardo Genoni vyráží střelu českého útočníka Martina Nečase (vlevo). | foto: Reuters

11 2018
Kodaň (Od našeho zpravodaje) - Z tréninků odchází mezi posledními, protože k jeho povinnostem stále patří sbírání puků. Tradiční to daň nejmladších v týmu. Když zblízka vidíte jeho tvář, hlavou vám proletí známá filmová hláška: „Jestlipak už se holíš?“ Když se ale objeví na ledě, působí Martin Nečas jako starý mazák, jehož nelze přehlédnout.

I když je šampionát v Dánsku jeho první velkou akcí v seniorské reprezentaci, devatenáctiletý útočník hraje bez nervů, bez starostí a jen utvrzuje, jaký talent v něm český hokej má. „Užívám si, že dostávám velký prostor na ledě. To pak má člověk jiné sebevědomí, než když tam chodí párkrát za třetinu. Proti Švýcarsku jsem měl 18 minut, a to jsme hráli hodně oslabení. Na ně nechodím, ale pak mě trenéři dávali o to víc na hru pět na pět.“

Leckdo čekal, že se objeví už v olympijském výběru, kouč Jandač ale jeho opomenutí poněkud neobratně vysvětloval tím, že není „osvalený a má nedostatky v bránění“. Ano, u teenagerů může i za několik měsíců nastat velký herní i fyzický posun, přesto se teď v Dánsku jeho nenominace jeví jako chyba. Nečas by zřejmě sám nedotáhl tým k medaili, ale jeho současná hokejová dravost a rychlost by pomohly.

Český útočník Martin Nečas bojuje o puk s Iljou Michejevem z Ruska.
Čeští reprezentanti Libor Šulák (vlevo) a Martin Nečas se postarali o ruského...

Ve čtvrtečním utkání proti Rusku Martin Nečas nedostal na ledě tolik prostoru. O to víc si může říct o další šance ve večerním papírově jednodušším duelu proti Bělorusům.

Symbolicky v Kodani na ledě působí tak, jak zní jména jeho osudových klubů. Je z něj kometa a hurikán. Rázem mu i Jandač věří. Proti Slovensku ho poslal na poslední desítky vteřin, když tým prahl po vyrovnání, které Nečas nakonec zařídil. Proti Švýcarsku byl u všech čtyř vstřelených gólů ze hry! „Hraje výborně. Ofenzivně je z něj už teď hráč na vysoké úrovni. A až odejde do Caroliny, tak se určitě ještě zlepší. Je to kluk, který v zápase pomůže energií a dravostí vytáhnout mančaft nahoru,“ míní Václav Prospal, Jandačův asistent. „Je to kluk, na kterém se dá tým stavět. Má před sebou velkou budoucnost.“

Martine, o muskulaturu se už neboj. V Carolině čeká Nečase hokejový Rambo

Nemá cenu pochybovat. Už tu sice byla řada mladíků, kterým se prorokovaly slibné časy skoro v duchu Jaromíra Jágra, ale zapadli do průměru. Nečas je jiný. Už loni dostal velkou školu v brněnské Kometě, když se po jeho boku zjevil mentor Martin Erat. Nečas ho ohromil talentem, chováním, pokorou. „Jako byste vykopali diamant, ale nebyl opracovaný. Já si na něm vážím toho, že pro něj cíl nekončil extraligou, ale chtěl dosáhnout mnohem výš. Je to i pro mě důkaz, že se jednou zase budeme jezdit dívat na nového Jágra, Straku,“ řekl Erat.

Též dánská zkušenost může Nečasovi pomoct. Čeká se, že v příští sezoně dostane v týmu Carolina Hurricanes větší prostor. Že mu nový kouč Rod Brind’Amour svěří sice stále „učednickou“, ale pevnější roli. „Když se daří, vždy to pomůže. Ale nejsem tu proto, abych se ukazoval skautům, ale abych pomohl týmu.“

O tom přece snil. Jako kluk vždy v květnu vysedával u televize a sledoval (téměř) všechny přenosy z mistrovství, nejen české zápasy. Často pospíchal z tréninku, aby mu některý mač neunikl. Byl hrdý a nadšený, když to v Německu podceňovaný tým dotáhl až ke zlatu a pak tři rodáci ze Žďáru nad Sázavou (Rolinek, Koukal, Vampola) slavili i s pohárem na zdejším náměstí.

Fotogalerie

Poblíž nich stál i tenkrát jedenáctiletý Nečas s partou dalších malých hokejistů. „Měl jsem sice jiné vzory, ale Rolas coby kapitán nároďáku a Petr Koukal společně s Martinou Sáblíkovou byli naši největší hrdinové ze Žďáru.“

Teď inspiruje on. V úvodních zápasech si skvěle vedl v útoku s Nestrašilem a Jaškinem. I hokejoví statistici ho vedli jako ten nejnebezpečnější český. Nečas se až zázračně vykřesal z těžkého pádu na mantinel v duelu proti Slovákům. Tehdy mu blesklo hlavou, že je konec. Že velký turnaj pro něj skončí brzy.

Sice ještě bere prášky proti bolesti, ale když se podíval na záběry, utvrdil se, že náraz do hlavy nepřišel. Že ji stihl ochránit rukou, a tak z toho nebyl otřes mozku. O den později mu volal Martin Erat. Chválil ho za vyrovnávací gól, zároveň si ho i dobíral. „Byl rád, že jsem v pohodě. Ale říkal, že mi pošle náplasti a teploměr na ty moje bolístky.“

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze