Zatímco v české extralize se pardubické mužstvo momentálně řadí k nejlepším týmům, v evropské soutěži, která si na reálnou prestiž bude muset zřejmě ještě pár let počkat (pokud bude na rozdíl od předchůdkyně téhož jména dál fungovat), patřili k těm úplně nejhorším.
Za šest letně-podzimních kol základních skupin získali jen jediný bod za domácí prohru s finským Turku na nájezdy. Méně - 0 bodů - svítí v tabulkách na kontě jen u jediného týmu: francouzského Briançonu. Na postup do další fáze, který se týká dvou top celků ve skupině, jich přitom napříč ligou bylo potřeba minimálně devět.
Jak vzdálený je od toho úspěch Pardubic z premiérového ročníku European Trophy (2011), na kterou současná Liga mistrů navázala!
Tehdy to bylo obrácené naruby; tým si s předstihem zajistil postup z prvního místa ve skupině a „čeřil vodu“ i na finálním turnaji Red Bulls Salute ve Vídni a v Salcburku, kde nakonec vybojoval konečné páté místo.
Od té doby Pardubice Evropou kulhají. V roce 2012 byly v European Trophy až šesté a loni páté, bez nároku na play-off.
Letos to měly pořádně nahnuté už po třech kolech. Nejprve těsně podlehly na půdě severských soupeřů z Linköpingu a Turku, což se ještě dalo napravit, ale následně neuspěly ani ve vlastní aréně v odvetě s Linköpingem a další domácí porážka s Turku znamenala definitivní ránu do vazu.
I proto na zápas Bolzana vyrážely jen tři formace - nebylo už o co hrát.
