Z Kladna do švédského MoDo odešel dřív, než Tomáš začal hrát extraligu. Na mistrovství světa i olympiádě hrál vždy jen jeden z nich. A když byli oba v týmu pro Světový pohár, starší sourozenec se zranil.
Počítali jste někdy, kolikrát jste se vlastně minuli?
Tomáš: Ne. Je to jedno. Spíš doufáme, že se jednou potkáme.
Oba jste ofenzivně ladění obránci. Mohli byste spolu hrát ve dvojici?
František: Asi by to šlo. Záleží na domluvě. Tomáš je ofenzivnější, tak já bych když tak zůstal vzadu. Uvidíme, jak to trenéři poskládají. Oba taky radši hrajeme nalevo.
Tomáš: Možná by to šlo spíš v přesilovce. Hráli jsme spolu pár exhibic za Jágr Team, ale tam o nic nejde.
Byl o čtyři roky starší bratr vzorem?
Tomáš: Já moc vzorů neměl. Až později jsem začal obdivovat hráče ze zámoří. Líbil se mi ray Bourque a a bráchovi Paul Coffey.
Doplňujete se. František má čtyři tituly mistra světa, Tomáš byl zase na olympiádě. Nezávidíte si?
Tomáš: Já jsem spíš na bráchu hrdej, že má tolik titulů. To se málokdy vidí. Když já nic nemám, tak aspoň brácha a táta. Snad se taky dočkám.
Nedávají vám to občas „sežrat“?
Tomáš: Děláme si z toho spíš srandu.
František: Brácha vyhraje Stanley Cup, ten v rodině ještě nemáme.
Jak jste reagoval, když se váš mladší bratr dostal o rok dřív do NHL?
František: Spíš to pro mě byla motivace, abych se tam taky dostal.
Tomáš: Byl jsem rád, když se mu to povedlo. On mě zase předběhl ve všem tady.
Jaký je život bratrů v kolotoči NHL?
František: Hrajeme proti sobě čtyřikrát za sezonu. Do města se přijede den před zápasem, je čas na rychlou večeři, trošku pokecat. Jak se máme, o hokeji, hokejkách, bruslích.
Františku, vy hrajete s Tomášovými hokejkami, že?
Tomáš: Opičák.
František: Tady na Kladně hrál s mýma hokejkama, pak si je trošku upravil. Takže já jsem se vlastně vrátil ke svým, jen jsou méně zahnuté.
Na ledě se v NHL nemůžete šetřit, i když jste sourozenci. Už jste dal jeden druhému bodyček?
Tomáš: Jednou v Atlantě bráchu trochu trefil můj spoluhráč, a jak se Ferry otočil, dostal jsem hokejkou do hlavy. Začal jsem ječet. Myslím, že se zasmály obě střídačky.
Hecujete se?
Tomáš: Když má jeden víc bodů, tak slyší třeba: Koukej se probrat.
František: V Atlantě jsme měli lepší začátek sezony, tak jsem mohl popichovat.
Tomáš: Ale po Vánocích už jsem byl zase vysmátej já.
Teď jste spolu už nezvykle dlouho, nelezete si na nervy?
František: Když jsme byli týden před Světovým pohárem spolu na pokoji, tak už mi na nervy občas lezl.
Tomáš: Jsem trochu jinej, no.
Jací jste?
Tomáš: Já se spíš nechám vyprovokovat. Brácha je furt usměvavej.
František: Mě nevytočí nic.
Tomáš: Málokdy. Jenom já.
Měli jste společný pokoj i v dětství?
Tomáš: Naštěstí ne.
František: Ale hráli jsme na dvoře hokej nebo tenis. Vždycky to skončilo tím, že jsme se buď pohádali, nebo jsme nedohráli. Jsme soutěživí.
Holky jste si nepřebírali?
František: Ne. Vlastně jsme si oba první holky vzali za manželky.
Čím se dokážete navzájem naštvat?
František: Tak dva tři roky zpátky jsme se tu připravovali s dalšími krajánky. To jsem myslel, že ho zmlátím. Pořád se hádal o góly.
Tomáš: Většinou je to při sportu. Mimo jsme spíš kladní.
Ovšem vám prý docela vadí, jak František vychovává svého psa.
Tomáš: Furt někde něco tahá.
František: To není pravda.
Tomáš: Já se v létě starám o zahrádku. A to, co tam pes dělal bráchovi první dva roky s botama...
František: A brácha většinou nosí černé oblečení a my máme zlatého labradora. Tak odchází chlupatej.
Když jste se prali, kdo vyhrával?
Tomáš: Máma s měchačkou.
František: Vzhledem k tomu, že jsem byl o dost starší, tak většinou já. Ale pak jsem to odnesl od mámy.
A váš táta František, dvojnásobný mistr světa? Radí vám?
Tomáš: Spíš dřív.
František: Ale nekecal nám do toho. Až když jsme se o tom začali bavit, řekl nám svůj názor.
Oba jste se dali do obrany. Ale to pro vás asi muselo být těžké. Váš otec patří k nejslavnějším hráčům.
František: Bral jsem to jako zodpovědnost. Abych neudělal ostudu.
Chtěli jste vlastně někdy být něčím jiným než hokejisty?
František: Co si pamatuju, tak ne. Ale brácha hrál chvíli tenis.
Tomáš: Rok dva. Jenže pak mi stejně byl hokej nejblíž.
Kdybyste měli tu možnost, co byste chtěli jeden od druhého?
František: Chtěl bych bejt drzejší, když jdu do útoku, nemyslet tolik na obranu. Jako brácha.
Tomáš: Vzal bych si od něj jednu zlatou medaili z mistrovství světa.
