Až na Plzeň, mistra z roku 2013, šampiony potkal stejný osud - po euforii přišel pád. Někdy hodně strmý.
Litvínov 23. dubna získal premiérový titul, teď - po sedmi měsících - se krčí na dně. V pondělí rezignoval asistent trenéra Ondřej Weissmann a vedení klubu, který má blíž k baráži než k play-off, plánuje další změny. Proč ale sešup přišel?
Případ Litvínov: hluboká propast
Ze zlatého mužstva, které sršelo netušeným sebevědomím, se po létě stala uťáplá parta. Kotrmelec, který překvapil i samotný Litvínov. „Nestavěl jsem si vzdušné zámky, ale tohle je vzdušná propast,“ zděsil se nad posledním místem generální manažer klubu Robert Kysela. Věřil a stále věří, že mistr se ještě může ucházet o místo v předkole play-off. „Ale propast se prohlubuje a bude to těžší a těžší.“
Propad se čekal, jenže ne takový. Byť Litvínov v létě sčítal klíčové ztráty. Vervu už netáhnou olympijský šampion a autorita v kabině Ručinský, který ukončil kariéru, góly už nesází srdcař Petružálek, puky už nechytá fantom Francouz. Mistrovskou mozaiku rozbily i odchody uznávaného asistenta Hořavy na kempy do Švédska a kondičního trenéra Vody do Hradce Králové.
„Po krátkém létě a náročné Lize mistrů bychom potřebovali dohnat fyzičku, bohužel na to v rozjeté sezoně není už čas,“ želel asistent Ondřej Weissmann, který se v pondělí stal první obětí litvínovské krize.
Weissmann dostal po Hořavovi na starost obranu, která ale přestala být důsledná. Přitom právě její složení změny nezasáhly. „Systém, který loni fungoval, letos hrát nemůžeme,“ zjistil i kapitán Michal Trávníček. „Nemáme lehkost, do zápasů jdeme opatrněji, protože víme, že situace už je vážná. V hlavě máme blok.“
Osudy dalších mistrůLitvínov (14. místo) a Zlín (13.) nejsou jedinými šampiony, kteří v lize živoří. Vyjma Plzně jsou na dně tabulky i další týmy, které v posledních letech získaly titul: 12. Karlovy Vary (2009), 11. Pardubice (2010 a 2012) a 10. Třinec (2011). Pražská Slavia, která vyhrála v roce 2008, dokonce sestoupila do 1. ligy. Sparta, vítěz z roku 2007, se zase po titulu už ani jednou nedostala do finále. To ve fotbalové lize jsou všichni mistři z posledních 10 let nyní mezi prvními pěti. Byť Slavia nedávno přežila klinickou smrt. A Baník Ostrava, šampion z roku 2004, ji právě prožívá. |
Dvě tříbodové výhry z 23 pokusů, to je průšvihářská statistika šampionů. „Prostě strašné,“ štve Trávníčka letošní mizérie. Přitom tvrdí, že hráči končí zápasy sedření. Byť naoko fanouškům může připadat, že zápal chybí.
„Pokud to vypadá, že někdo nebojuje, nepere se, nejde do osobních soubojů, je to dané spíš tím, že si nevěří. Než aby riskoval, že z toho bude větší polízanice, puk radši naslepo odhodí. Mají strach hrát,“ pozoruje Kysela. Plánuje hráčské výměny, jenže od ostatních týmů cítí neochotu - proč by pomáhaly někomu na dně? Aby pak na něj spadly samy? „Všichni se baráže bojí jako čert kříže,“ říká Kysela.
Litvínov je zvyklý pohybovat se v dolní půlce tabulky, ale po historicky prvním titulu je z toho nesvůj. „Vidíme, jak propastný rozdíl mezi sezonami je. Sami na sobě pozorujeme, jak jiný je výkon každého z nás,“ podotýká Trávníček.
Zlatá jízda se podle něj otiskla do mužstva až příliš. „I když jsme teď dole v tabulce, pořád se snažíme soupeře přehrávat. Nejsme mančaft, který je zvyklý to jen odbouchat zezadu a počkat si na brejk. Po loňské zkušenosti se snažíme být aktivní, ale stojí nás to síly a góly z toho nedáváme.“ I proto mistrovi hrozí baráž, a tedy i sestup.
Případ Zlín: čekání na lepší časy
Zlín může být pro Litvínov pozitivní inspirací. Loni na tom byl ve stejné fázi soutěže stejně bídně, pomistrovský bolehlav ale po Mikuláši rozehnal a z posledního místa se nevídaným vzepětím vyhrabal ze dna přímo do čtvrtfinále, které dovedl s Brnem do sedmého mače.
Jenže Zlín po roce znovu vlaje na chvostu extraligy a naděje na vzkříšení jsou procentuálně nižší. Na Zimním stadionu Luďka Čajky to vědí všichni, přesto se sluší znovu připomenout, že s hokejem po sezoně skončily dvě nejvýraznější osobnosti mužstva. Trojnásobný mistr světa Petr Čajánek a historicky nejproduktivnější hráč extraligy Petr Leška. První spoluhráče strhával zápalem, druhý povyšoval hokej neotřelými nápady na umění.
„Nepamatuji, že by skončilo tolik klíčových hráčů,“ zmiňuje kouč Zlína Rostislav Vlach, že osa zlatého týmu se za rok úplně rozlomila. Bezprostředně po korunovaci přestoupili do zahraničí nadaní mladíci Honejsek se Zámorským. Postupně odpadli sběratel titulů Tesařík, kanonýr Balaštík a muž na černou práci Köhler.
A noví lídři ze stínu těch předchozích nevystoupili, očekávání je naopak svazuje. Kapitán mužstva Veselý se propadl do čtvrté lajny, syna Romana musel Vlach vyřadit ze sestavy, bijce Okála poslal rozehrát do prvoligového Havířova, pověsti talentu zůstává hodně dlužen Petr Holík.
„Nebojí se převzít zodpovědnost. Jenže z přemíry snahy sklouzávají do křečovitosti. Hlavně v koncovce,“ vidí na nich Rostislav Vlach. A armáda mladých beků, kterou extraliga Zlínu druhdy záviděla? „Stagnují a kupí chyby. Ale věříme, že to v nich pořád je.“
Klubu navíc vyschl zdroj talentů, takže si stahuje odchovance z první ligy. „Ale už se rýsují v juniorce a dorostu šikovní útočníci, kteří by v příštích letech mohli posílit tým z hlediska mládí a perspektivy,“ věří Vlach v lepší časy.
I v těch zlých má pořád důvěru vedení.
