„Přestože jsme dostali pět gólů, tak nám to prohrály naše nevstřelené góly. To je každý zápas, strašně se trápíme, převaha není rozhodující, rozhodující jsou góly. Nevím, co na hře změnit, musíme si to rozebrat. Asi začneme trénovat střelbu do prázdné brány, abychom alespoň tyto šance proměňovali,“ pomáhal si černým humorem trenér HC Olomouc Zdeněk Venera.
Kohouti v první třetině zatlačili soupeře, výsledkem jejich aktivity ale kromě několika velkých šancí byly dva puky v jejich síti, když nejprve nechali dorážet Petra Kodýtka a pak v přesilovce využil Pulpán zakrytého Konrádova výhledu. Ještě do přestávky snížil Tomáš Fořt a po drtivém nástupu do druhé třetiny to vypadalo, že vyrovnání je otázkou času. Když ale Knotek se Strapáčem nedokázali skórovat ani sami proti Machovskému, tečoval za Konráda puk Kubalík.
Na tři góly potřebovala Plzeň sedm střel na branku. „Z minima jsme vytěžili maximum. Domácí měli místy až drtivý tlak a my jsme měli sakra štěstí. Olomouc v mých očích předvedla perfektní výkon. Machovský nás zachránil, předvedl fantastický výkon,“ cenil si asistent trenéra Plzně Jiří Hanzlík.
Třetí gól Moru ochromil. I když utkání nevzdala, do tlaku už se nedostala. „Tam byl asi zlom. To byl gól, který padnout nemusel, nabídli jsme jim ho. Takových situací, kdy soupeř má moc času u nás v pásmu a jsme nedůrazní, ale bylo daleko víc,“ štve kapitána Martina Vyrůbalíka a nebere ani polehčující okolnosti o dobré hře. „To, že nehrajeme špatně, je ale úplně k ničemu. Nejsme v našem pásmu tak agresivní, že bychom chtěli rychle získat puk, a naopak v útočném pásmu ho docela rychle ztrácíme. To je největší problém,“ myslí si.
Podobných zápasů už kohouti hlavně doma odehráli řadu. Pokud v nich však budou pokračovat, mohou přijít o play-off. „Musíme začít každý sám u sebe, jinak to nejde. Nemůžeme spoléhat, že to ten druhý odehraje a odbrání. Musí to být v hlavách jako loni. Loni ale byl strašák baráže a letos už tam není. Také se vyměnili hráči, kteří jsou v tomhle jiní. Není to mužstvo, které to úplně zažilo, a to také může hrát svou roli. Je na nás starších hráčích, abychom to v kabině ukočírovali. Musíme opravdu začít u sebe, jinak můžeme jít ještě níž,“ uvědomuje si Vyrůbalík.
