„Pro hokejistu asi není nic lepšího než právě takovýto zápas. Super, paráda,“ rozplýval se jeden z lídrů BK Havlíčkův Brod, který už řadu let nosí na dresu číslo 11.
Konec normální hrací doby přitom nenapovídal, že byste mohli vyhrát. Srovnat se vám povedlo až na poslední chvíli...
My jsme ale pořád věřili, že to přijde. Spousta okolností byla proti nám, jenže naše touha po vítězství byla zkrátka větší.
Příznivci symboliky by možná řekli, že vyrovnávací gól Patrika Přidala 11 vteřin před koncem vybídl k rozhodnutí v následném nastavení právě vás...
Možná. I když v sobotu tomu věřili asi všichni kromě mě. Ono ale fakt nehraje žádnou roli, kdo ten gól dá, hlavně že padl.
Co vám v tu chvíli blesklo hlavou? Něco jako „super, budeme mít chvilku volno“, nebo „uf, je to za námi“?
Asi vůbec nic. Byla jen obrovská radost. Nebo vlastně přece jen něco. Když na vás dva tisíce lidí pořvává jen samé hnusné věci, a to včetně dětí, které tam přišly s rodiči, tak si pak užíváte pocit, že jste rozhodla právě vy. (usmívá se)
Znovu nemohl nastoupit váš parťák z útoku Miroslav Třetina. Byl aspoň platný jako hecíř?
Jasně. Říkal jsem mu, že už možná ani nemusí hrát, že stačí, když nás bude jen hecovat.
Teď vás v semifinále čekají buď Moravské Budějovice, nebo Vrchlabí. Koho byste raději?
Popravdě řečeno o tom momentálně vůbec nepřemýšlím. Užíváme si euforii a chvilku klidu. Tahle série nás stála spoustu sil. Ale nekončíme, pořád ještě nejsme v našem vysněném cíli.
Každopádně začnete ve čtvrtek před domácím publikem...
A moc se na to těšíme. Bez těch lidí, kteří za námi přijeli i do Žďáru, bychom tohle všechno nezvládli. Věřím, že i na každý semifinálový zápas jich přijde co nejvíc a že se nebude v Brodě následující dny mluvit o ničem jiném než jen o hokeji.
