Co vás na sever přitáhlo?
V Liberci jsem si našel přítelkyni, mám tu zázemí, už jsem nechtěl nikam dojíždět. A za dva měsíce se budu ženit. Prostě mě to lákalo zpátky, navíc je tu dobrá hokejová atmosféra. Je to jedno s druhým.
Měl jste i jiné nabídky?
Ze zahraničí ne, i když bych možná chtěl, ale to bych musel mít lepší výsledky. Z extraligy nějaké byly, ale pro mě byl číslem jedna Liberec a od toho se všechno odvíjelo.
Řeklo vám už vedení klubu, co od vás čeká?
Nějaké náznaky byly, ale všechno se ukáže až na ledě. Teď musím hlavně odmakat letní přípravu a v prvních deseti patnácti kolech extraligy se ukáže.
Máte být pilířem obrany?
Uvidíme, jestli to bude reálné. Budu se snažit. Jsem jeden ze starších obránců, takže samozřejmě nějaká odpovědnost by na mě měla být.
Z Liberce po sezoně odešlo velké množství hráčů. I to napomohlo k vašemu příchodu?
Přesně tak. Bez toho bych tu možná nebyl. Asi bych těm hráčům měl poděkovat. Ale tak je to všude: v Plzni taky odchází sedm hráčů ze základní sestavy, je to celkem normální.
Jaké bude mít klub ambice?
Nechci nic přehánět. Základ je dostat se do play-off, klidně z osmého místa.
Víte o tom, že nejvíc kanadských bodů v extralize jste nasbíral kdysi právě v Liberci?
Asi to tak bude, byl jsem mladý, lítal jsem nahoru dolů a občas mi něco vyšlo. Taky záleží na tom, jestli se dostáváte na přesilovky na led. Ale jde hlavně o body do tabulky. Když bude tým potřebovat bránit, budu bránit.
Za svého působení v Liberci jste měl kuriózní šarvátku s tehdejším slávistou Dudou, který vás inzultoval v šatně. Vzpomenete si na to ještě?
Někdo se mě na to občas zeptá, hlavně vy novináři, ale to už je dávno... Byla to taková hovadina. Víc bych k tomu říkat nechtěl.
Jak se vám hrálo proti Liberci, když jste odsud odešel?
Hodně špatně, ale samozřejmě jsem se vždycky chtěl ukázat v nejlepším světle. Zdejší tým šel od té doby hodně nahoru, dvakrát hrál semifinále a já to sledoval jako divák.
Jak snášíte letní přípravu?
Poslední roky jsem si na ni zvykl, musí to být. Člověk musí zatnout zuby. Ale když jsem byl mladší, bylo to hrozné. Běhání je pro mě hrozné i teď, jsem neběhavý typ – jsem malý a hodně vážím, takže mi to nejde.
Co vy a reprezentace Slovenska?
Pár startů jsem nasbíral, asi dvacet, ale když vám trenér nezavolá, můžete se na ledě třeba přetrhnout. Pozvánce bych se samozřejmě nebránil, ale když nepřijde, hlavu si s tím lámat nebudu.
