A byť on sám statistiku hokejového svazu zpochybňuje a tvrdí, že mety dosáhne teprve v neděli, je to vlastně jedno. I tak je to nad plán, vždyť před 25 lety – ve čtrnácti – chtěl s hokejem seknout.
Proč?
V žácích jsem hrál dobře, ale pak přes léto všichni vyrostli, jen já ne. Byl jsem slabý, v Pardubicích mě nevzali do mladšího dorostu a poslali mě na sezonu do Havlíčkova Brodu. Nechtělo se mi tam, říkal jsem, že končím. Naštěstí mě táta ukecal. Doteď jsem mu vděčný. Další rok už jsem vyrostl a hrál za Pardubice.
Vidíte a teď máte před sebou ligový zápas číslo 900.
Když jsem v osmnácti začínal v lize, tak to vypadalo nereálně. Hráči končili ve 33 letech. Navíc se hrálo za sezonu jen 44 zápasů. Až postupem času se změnily tréninkové metody, jinde je zdravotnictví i regenerace. Tělo vydrží víc. Hokej je techničtější. Když jsem se díval na deset let staré záběry, beci jen hákovali, drželi a sekali. Teď to máme jednodušší.
Nejvíc zápasův nejvyšší domácí soutěži 1. Josef Řezníček 1035 |
Končit jste taky chtěl, když jste přišel do prvoligové Boleslavi. Prý na poslední rok. Vrátila se vám chuť?
Určitě. Když mě v polovině sezony vyhodili z Plzně, byl jsem rád, že o mě měli někde zájem. V Boleslavi se mi začalo dařit, bojovali jsme o postup, loni udrželi extraligu. Tak doufám, že jsem to Boleslavi vrátil.
Řekněte, proč jste se nikdy neprosadil v reprezentaci?
Kolem toho byly vždycky spekulace. Jednou jsem jel na mistrovství jako náhradník, pak přijel Jarda Jágr a mě poslali domů. Později jsem byl v nominaci, jenže jsem měl zrovna zlomený palec a musel se omluvit. A hned se říkalo, že to není pravda. Pak už se to táhlo. Někdy jsem byl zraněný, někdy jsem se omluvil, protože jsem si potřeboval odpočinout. Navíc jsem typ, který je zvyklý hrát první druhou lajnu, být hodně na ledě a mít pocit, že to na mně stojí.
To v nároďáku nešlo, že?
Bylo tu tolik skvělých hráčů, že jsem mezi nimi byl pěšák. Tu roli já nikdy nezvládal. Kdybych měl hrát tři čtyři střídání za zápas jako při angažmá v Plzni, radši bych skončil. I když jsem jezdil hrávat hokejbal, musel jsem mít pocit odpovědnosti. Neumím být do počtu.Mohl jsem mít zlata z mistrovství světa, ale nelituju.
Nejvíce bodůmezi aktivními hráči ligy 1. Král 880 (362+518) |
Co je na hokeji to nejkrásnější?
Jste v partě. Ráno vstanete a máte co dělat. Kluci, co už skončili, mi říkali: Hrej, dokud můžeš. Pak je najednou prázdno. A když je člověk mezi mladými, pomaleji stárne.
Jak snášíte moderní hudbu?
V kabině hip hop neprojde. Ale muziku miluju. Metalliku, AC/DC, Iron Maiden nebo Tři sestry, Visáče, UDG. Naštěstí se o kazeťák starám já a Nouzík (Tomáš Nouza).
Tak už asi chápeme, proč jste se neprosadil v reprezentaci, kde vládl popík od Michala Davida.
Musím přiznat, že zrovna od něj jsem měl doma všechna elpíčka. V patnácti jsem na něm ulétával, teď už ne. Jezdím na koncerty, nedávno jsem byl na Rammstein, Pink, teď se chystám na Tublatanku.
A sedíte, nebo paříte u pódia?
VO2 areně sedím, tam se nesmí s pivem na plac. A je blbý si to pivko u nějakého koncertu nedat.
Musíte stát frontu, nebo vás lidi poznají a třeba pustí před sebe?
Sem tam poznají. Ale my máme takovou partu, že vždycky někdo vystojí frontu a přinese 20 piv.
Čtyři roky jste seděl v zastupitelstvu Třince, pak už jste nekandidoval. Zklamala vás politika?
Naštěstí to nebyla moc politika, v zastupitelstvu se řešilo, kde udělat chodník... Bylo dobře, že mě zvolili za Nezávislé a získali jsme nadpoloviční většinu. Kdyby tam byla ODS nebo ČSSD, tak už nepůjde o chodníky. Teď už bych do politiky nešel.
A co byste chtěl po kariéře dělat? Trenéra, manažera?
Když jsem podepisoval v Třinci poslední smlouvu, takmi majitel slíbil místo manažera. Padlo to, všecko se zpřetrhalo. Mám tam barák, líbí se mi tam, ale život s hokejem v Třinci asi už bohužel nespojím.
Jsou hokejisté přeplácení?
Ano, bereme hodně. Ale jde to u nás dolů, boom byl kolem roku 2000, tehdy se ani nevyplatilo jít do Švédska, protože jste si v extralize přišli na srovnatelné peníze.
I proto jste pořád zůstával v lize?
Zajímal se o mě Jokerit, jenže bylo mi 34, jazyk jsem neuměl. Je to jiné, než když jdete ven ve 22 a nějak se protlučete. Nechtěl jsem jít do přehnaného rizika. Neměl jsem na to náturu. Ještě k těm penězům...
Povídejte.
Lidi jdou do práce, ve tři jsou doma. Mají volné odpoledne, víkendy, svátky. My hrajeme 23. prosince večer v Litvínově, domů přijedu na Štědrý den ve čtyři ráno a 25. musím být zpátky. Kdo má normální zaměstnání, bude ve 40 letech v pohodě, přitom půlka hokejistů má v háji ramena nebo kolena. To je ta daň.
Hrajete za Boleslav, ale dál bydlíte u Třince. Tolik vám přirostl k srdci?
Ano. Je tam nádherně. Sice si všichni spojují Třinec se železárnami, ale to je jen město. Už deset kilometrů za ním je fantasticky. Krásná příroda, hory. Takže ideální den je, když vezmu psy a jdu se projít.
Jaké máte?
Dva labradory a jednoho voříška. Ten přišel sám. Přišel a zůstal.
