Porážka tedy už přebolela?
Asi jo. Když jsem teď koukal na finále, tak se zase myšlenky vracely a trochu to zamrzelo. Jenže to se nedá nic dělat, takový už je hokejový život a nemá cenu se v tom utápět. Ta kapitola pro mě skončila, tady v Budějovicích začíná nová.
Jaká bude?
To nevím. Určitě mám chuť pokračovat dál a každý sraz s nároďákem je pro mě velká výzva. Co si budeme povídat: ve čtyřiceti letech se to každému nepoštěstí. Takže jsem rád, že můžu být součástí týmu.
V sezoně jste hodně přemýšlel o reprezentaci. Jak daleko jste od účasti na mistrovství světa?
Jsem k mistrovství blíž a blíž. Ale že bych se už viděl v dresu na šampionátu, tak to ne. Takové myšlenky nemám. Samozřejmě, že všichni chceme na mistrovství jet. Ovšem necháme na trenérech, aby se oni rozhodli, jak vyřeší sestavu. Jsem rád, že jsem zatím tady - a uvidíme, co dál.
Říkal jste, že nemáte rád přestávky, teď však do šampionátu zbývají skoro tři týdny. Navíc jste odpočíval po vyřazení v play-off.
Teď na konci sezony mi pauzy zase tolik nevadí, zápasů je pořád dost a další ještě budeme hrát. Nebude to třeba na takové stejné úrovni, jaká čeká na mistrovství světa. Ale Němci (s nimi hraje reprezentace v pátek a v sobotu) nebo Švýcaři jsou dneska dobří soupeři. Už to není jako před patnácti dvaceti lety, kdy tyto země tolik hrát hokej neuměly. A byly považovány za jasné outsidery. Příprava je to plnohodnotná. Vždyť teď jsou dva zápasy, příští týden zase dva (se Slovenskem), pak turnaj v Brně (Švédsko, Finsko, Rusko).
O úlevy žádat trenéra nebudete?
To určitě ne. Samozřejmě, že je nás tady víc a nevím, jaké jsou plány - jestli budu hrát o víkendu oba zápasy. Ale to naprosto necháme na trenérech. Jestli budou chtít, abych hrál oba, budu hrát oba. Když se po mně bude žádat jeden, budu hrát jen jeden.
