Jenže od té doby přes mantinel neskočil. Dlouhodobě bolavé koleno už víc nevydrželo, operace tentokrát byla nutná a neschopenka delší, než se čekalo. V reprezentační pauze se však vyhlížený návrat přiblížil. „Začínám pomalinku trénovat a uvidíme, jak se to bude vyvíjet,“ hlásí opatrně, když po dopoledním tréninku opouští olomoucký zimák.
O stavu kolena se bavit nechtěl. „Běžte za doktorem,“ odkázal urostlý zadák řečený Hugo. „Samozřejmě jsem dostal informaci, ale vím o tomhle prd,“ omlouval se.
Premiérové utkání sezony bylo pro jeho koleno poslední kapkou, nikoli však hlavní příčinou marodění. „Už jsem s tím problémy měl minulý rok. Doktor říkal, že to je možná z předminulého roku. A zápas mi to úplně dodělal. Já už jsem do letní přípravy na led přišel s malým zraněním, které jsem měl dlouho.“
Nechtěl pod skalpel, obouchanému tělu se snažil dopřát klid. V minulém ročníku v základní části odehrál kvůli potížím s kolenem 35 utkání, avšak s nejvyšším časem na ledě ze všech hráčů v lize; společně s exbrněnským bekem Hanzlíkem měl průměrný ice time 22:54.
Skrbek navíc po základní části posbíral 21 kanadských bodů za pět gólů a 16 asistencí. Navrch byl na +19 bodech ve sledovaném hodnocení +/- bodů. „Ale sezonu předtím jsem byl na -11, takže jsem se k těm bodům nějak přichomýtl. A ten čas? Většinou tam, kde jsem hrál, jsem měl ice time vysoký. Taková role mi sedí.“
Sedí, i proto Olomouc uplatnila na hokejového veterána se 12 starty ve slavné NHL (za Pittsburgh a Nashville) a 4 zápasy v české reprezentaci opci na další ročník. Jen kdyby Mora neudržela elitní soutěž, byl by Skrbek volný. „Pavel je v obraně pilíř, který zvedne výkonnost ostatních. Hodně důležitý hráč,“ řekl o něm šéf klubu a asistent trenéra Jan Tomajko.
Kvalitní bek hanácky? Skrbek!
Kladenský odchovanec v juniorech hrál v jedné obraně s Tomášem Kaberlem, a když už v sedmnácti povýšil do ligy, byl zase v páru s Markem Židlickým. Při debutu v NHL ho kouč postavil do zahajovací pětky s Jaromírem Jágrem, Martinem Strakou a Jiřím Šlégrem.
Jenže i tak pro něj nejlepší liga na světě zůstávala nedobytná, a raději jedenáct let hrál v milovaném Švédsku.
Teď už je třetím rokem klíčovým kohoutem. „Olomouc je pěkné město. Ale sezona je stejně o tom, že se věnujete hokeji, takže že bych tady chodil po památkách, to ne,“ prohodí s typickým hokejovým úsměvem bez několika zubů.
I výborná minulá sezona, ve které pomohl podceňované Olomouci k přímému postupu do čtvrtfinále play-off, mu pomáhá ve víře, že pořád může být nejen platným, ale rozdílovým hráčem.
„Uvidíme, jak to půjde letos, jestli se na led vrátím. Minulá sezona je pryč. Mám tady ještě rok smlouvu, chci hrát,“ přeje si s tím, že psychicky ho zranění nezlomilo. „Ne, to by bylo to poslední,“ ujistil.
Už minulý ročník končil na marodce, když ho ve čtvrtfinále play-off plzeňský řízek Kudroč uzemnil v potyčce nečekanou ranou pěstí. „Je mi tolik, kolik mi je. Jsou to mé poslední sezony a já se tady plácám na marodce. Pořád se dostávat ze zranění není ideální,“ povzdechne si, ale nevzdává se.
Ostatně ani tento ročník nebude nejspíš jeho posledním v bohaté kariéře, i kdyby neměla pokračovat na Hané. „To se uvidí podle zdraví, ale už nějaké kontakty a nabídky na další sezonu mám,“ těší ho zájem.
