V posledních dvou ročnících Stanley Cupu střežil Sundina, Lindrose, Modana, naposledy v letošním semifinále s Pittsburghem Lemieuxe a chvílemi též Jágra.
Obíral je o puk při buly, tvrdě do nich bušil u mantinelu, nenechal je volně přijmout přihrávku. Především v play off, když se bojuje o pohár, bývá zarputilý a neodbytný. Hlídaní muži mnohdy soptí, ztrácejí nervy, topí se v bezbranném vzteku.
"Bobajs je strašně nepříjemný soupeř, já bych proti němu hrát nechtěl," tvrdí o Holíkovi spoluhráč Patrik Eliáš.
Třicetiletý a stokilový chlap léta se zažitou přezdívkou "Bobby" vlastní americký pas, ve Spojených státech studoval, založil rodinu a postavil si dům. Přizpůsobil se zámořskému způsobu života i tamnímu hokeji. Platí pro něj heslo: Opravdová sezona přichází až se startem play off.
V základní části nikdy vyloženě nevyniká. Sbírá solidních padesát šedesát bodů, jeho řada dostává málo gólů. Jenže ve vyřazovacích bitvách jeho výkon obvykle vystoupá aspoň o patro.
S úžasným zaujetím se obětuje v defenzivě. Statečně se pouští do bolavých skrumáží před brankovištěm, cloní a dělá ostatním prostor. Zároveň však dává branky. Zdědil cit pro hru, má šikovné ruce. Patří do nejlepší přesilovkové formace Devils.
V pěti utkáních proti Pittsburghu povolil Mariovi Lemieuxovi pouze tři asistence. U hrazení si tvrdě podal Jaromíra Jágra, který se pak obtížně sbíral z ledu. V závěrečném zápase porazil Lemieuxe při vhazováních 15:2 a prudkou ranou zdálky zaznamenal vítěznou trefu.
V bodování Stanley Cupu se nachází mezi jasnými hvězdami - na osmém místě se čtrnácti body (6+8). Osmý je rovněž v počtu "hitů", tedy srážek s protivníky.
"Když na někoho hraju, občas vypadá naštvaně," řekl Robert Holík listu Star Ledger. "Netvrdím, že je to můj úkol, ale svým stylem můžu dost lidí otrávit. Chci, aby pro ně byl zápas těžký. Když se navíc soupeř naštve, jedině dobře!"
