Přestože třicetiletý Horák přestoupil z klubu, který se netají ambicemi na titul, do posledního Havířova, jehož největší snahou je záchrana, nebere změnu prostředí jako ústup.
"Ve Spartě bych možná měl titul, ale nejspíš bych se o něj moc nepřičinil. Šanci jsem poslední dobou nedostával," říká Horák.
Premiéra v havířovském dresu mu vyšla. V pátečním utkání s Litvínovem sice jeho nový tým prohrál 2:3, Horák však vstřelil první gól. Na druhou příležitost si musí počkat do pátku, protože zápas se Spartou byl přeložen na 9. listopad.
V minulé sezoně si Roman Horák ošklivě zlomil zápěstí na levé ruce. V tu chvíli pro něj začalo trápení. Léčil se, nehrál a po uzdravení jen vysedával na střídačce. Netajil se tím, že chce ze Sparty odejít.
"Kdyby mi bylo dvacet, tak si na místo v základní sestavě počkám. Ve třiceti ale potřebuji hrát."
Horák měl dvě nabídky z Finska a jednu z Německa.
"Do Finska se mi nechtělo kvůli rodině a řeči, Německo padlo na vysokých požadavcích Sparty. Proto jsem přijal nabídku Havířova, přestože jsem věděl, že je poslední v tabulce a dole je i psychicky. Jednou bych se rád vrátil do rodných Českých Budějovic."
Horák si uvědomuje, že Havířov od něj čeká góly a nahrávky. Na jednom hráči ovšem podle něj nemůže být hra postavená.
"Musíme se semknout a zabrat. Vím, že po šesti kolech bez jediného bodu to bude těžké, ale nesmíme se vzdát."
