"No jo, bude to humbuk. Kdyby to nenosil Jágr, bylo by ticho po pěšině," říká. Hned vzápětí dodá: "A ticho, to mi vyhovuje." Je to od tohoto třicetiletého beka výstižné přiznání. Jestliže má někdo z pardubického týmu dostat nálepku nenápadné "hvězdy", pak je to on.
Na ledě obětavý pracant, dříč i výborný bruslař. V kabině i soukromí tichý a skromný muž, jenž miluje svou rodinu. V hokeji i doma dokonalý gentleman. "Na co bych si hrál. Já nejsem žádná hvězda, abych byl obletovaný," říká.
Přitom by klidně mohl mít hvězdné manýry, vždyť v hokejovém životě už toho rodák z Havlíčkova Brodu prožil dost. Zvládl třicet reprezentačních zápasů, loni bojoval o účast na světovém šampionátu.
Do české extraligy se vrátil před sezonou po pěti letech v zahraničním agažmá. Dva roky hrál ve Finsku, pak další tři v Rusku. "Nebudeme si nic nalhávat. Všichni víme, proč se chodí do Ruska. Proto jsem tam šel i já," přiznává.
Jenže kromě peněz tu získal i spoustu zkušeností. Během výluky v NHL hrál v Magnitogorsku třeba vedle Patrika Eliáše či Petra Sýkory. Viděl začátky zázračného ruského mladíka Malkina. "Byla radost ho sledovat, na co sáhl, to mu šlo. Svou drzostí se dostal až tam, kde je dnes," vzpomíná Čech.
|
Martin Čech Obránce Pardubic se narodil 1. června 1976. S ligou začal v Plzni. Dva roky působil ve finské lize, tři v ruské. Českou extraligu hrál i starší bratr Roman, nyní ho čeká také finále – v dánské lize. Vzdáleným příbuzným je i hokejový jmenovec Martin Čech ze Zlína. "Naši dědečkové byli bratranci, teď nám občas spletou v novinách fotku." Jeho koníčkem je potápění. Očima brankáře a bývalého spoluhráče Dušana Salfického: "Čenda je tichý kluk, možná i trochu flegmatik, výborný bruslař. Je to hodně obětavý a poctivý obránce." |
Sám tu výjimečnou sezonu znovu prožil ve stínu ostatních. Nerozdával rozhovory, nebyl středem zájmu. I tak byl na Východě jedním z nejoblíbenějších cizinců.
Důvod? Rok předtím totiž Rusy pobláznil během play-off, kdy Magnitogorsk hrál finále. Během vyřazovacích bojů si nechal se spoluhráči Vaicem a Nedorostem narůst knír, později si ho dokonce obarvil.
"Chtěli jsme vypadat jako pornohvězdy ze sedmdesátých let a povedlo se," směje se.
Sami Rusové žádné podobné rituály neznali, i proto je tolik překvapily. "Ještě další rok pak na mě křičeli, ať si zase necháme něco narůst. Jen škoda, že jsme to finále tenkrát nevyhráli."
Teď dostává druhou šanci. A tentokrát ji chce ukořistit už v jiné roli. "Obarvím načerveno celou bradku. Na kníra tady máme jiného odborníka – David Havíř vypadá jako sňatkový podvodník."
Možná i díky vousům ho kamery dnes zaberou. Jinak to ale bude znovu nenápadný hráč, co nesnáší slovo "hvězda".
