Oproti minulé sezoně se pardubičtí hokejisté rapidně změnili. Před rokem už touto dobou zabředli do pořádné šlamastyky a bídy, z níž se až do konce nevymanili. A důsledkem byla absence v play-off.
Letos zatím za účastí ve vyřazovacích bojích míří Moeller možná až nad očekávání slibně. Reprezentační pauzu tráví na čtvrtém místě extraligové tabulky.
"Hráči si věří. Mají víru ve vlastní síly. To je nejdůležitější," ukázal kouč Václav Sýkora na zřejmě největší posun oproti minulé sezoně.
Po jednadvaceti odehraných kolech má extraliga první přestávku. Pardubice si drží čtvrtou příčku. Nepřekvapuje vás současné umístění?
Samozřejmě nás to těší. Nejde ani tak o umístění. Jde o to, kolik jsme získali bodů. To je v tuhle chvíli důležitější. Odstupy nahoru i dolů jsou tak minimální, že dva nevydařené zápasy mohou s pořadím strašně zamíchat. Jsem rád, že se bodově držíme v horní polovině. A doufám, že po přestávce na to navážeme.
Vašemu týmu se zatím daří. Praktikuje hru, kterou jste mu chtěl vtisknout?
Nepřišel jsem s tím, abych mužstvo nějakým zásadním způsobem předělával. Jsem přesvědčen, že tady jsou kreativní hráči. Většinou inklinují k útočnému pojetí, které nakonec praktikujeme. Ve hře to je vidět. Cílem bylo vtisknout mužstvu spíše zodpovědnost a disciplínu, hlavně v obranné fázi. V některých zápasech se to dařilo víc, v jiných méně. V tomto směru zase taková spokojenost není. Určitě máme na čem pracovat. Ale myslím si, že ve většině zápasů jsme dokázali hrát nátlakový hokej. A dá se říct, nechci to zakřiknout, i s brankovým vyjádřením. Nemluvím samozřejmě o posledních zápasech.
Nejste až zaskočen, jak se střelecky prosazujete? Po Plzni máte druhý nejlepší útok v soutěži.
Určitě nás to těší. V přípravě to bylo jiné. Docela dost jsme se na to zaměřovali. Možná je to i tím, že jsme na to kladli důraz. Snažili jsme se změnit myšlení hráčů. Jak jsem říkal, jsou tady kreativní a tvořiví hráči. Někdy jsme měli tendence akce přehrávat. Tlačili jsme hráče, aby hru a především zakončení zjednodušili a víc se tlačili do střelby. Myslím si, že postupem času se o tom hráči nechali přesvědčit. Vyplatilo se nám to.
Přitom z mužstva odešel kanonýr Petr Sýkora a Tomáš Rolinek. Ztratil jste dva nejproduktivnější hráče z minulé sezony. Věřil jste, že tým bude i bez nich tak produktivní?
To člověk nikdy neví dopředu.
Ale během přípravy jste hráče poznal. Věřil jste, že mají v sobě potenciál, aby nahradili Sýkoru s Rolinkem?
Věřil jsem tomu. Jsou tady kvalitní hráči. Těžko to srovnávat s dřívějškem. To může udělat člověk, který by tady byl průběžně. Hráči třeba cítí, že je to na nich víc, když takhle výrazné osobnosti odejdou. Na ně se většinou spoléhá. Mají v hlavách, že je tady střelec, který by to měl zařizovat. Ti další hráči neberou tolik za své, že by některé zápasy měli také rozhodovat. Po odchodu Petra s Tomášem ostatní vědí, že to za ně nikdo nezařídí. Snaží se prosadit sami. Tím, že do přesilovek nasazujeme všechny tři pětky, mají daleko víc možností, než když se hrálo na pár lidí. I tam cítí šanci. Tohle všechno dohromady dělá, že je to trošku jiné.
Narazil jste na přesilovky. V nich patříte mezi nejlepší týmy. Hodně jste se na tuto herní činnost v tréninku zaměřili?
Přesilové hry se trénují dost. Pokud jsme kompletní, nacvičujeme je se třemi pětkami. Většinou se to dělá se dvěma. Všechny tři jsou takové, že jsou schopné hrát přesilovky. Postupem času se nejvíce začala prosazovat třetí lajna. Jsou v ní kluci, kteří si typově sedli a dokáží rychle reagovat na situaci. Umí využít chyby soupeře a rychle si to dát. Ale i první a druhá řada už ukazuje, že to je schopna sehrát. Při úplném startu extraligy i v přípravě jsme s tím měli problémy, přesilovky nám tolik nešly. Souviselo to i s tím, že jsme hledali optimální složení pětek. V závěru přípravy chyběl Tomáš Divíšek, který byl po zranění oka. A ještě nebyl k dispozici Peter Pucher, jenž do extraligy naskočil později. Jakmile oba začali hrát a složili jsme útoky, začalo nám to jít. Ale pořád je ještě co zlepšovat, pořád to ještě není ideální.
Je velkou výhodou vašeho týmu, že můžete při přesilovkách využít tři řady? Mužstva často mívají dvě nebo třeba jen jednu přesilovkovou formaci.
Neřekl bych, že jiné týmy mají jen jednu takovou lajnu. Spíše jsou mužstva, která mají jednu řadu, jež hodně vyniká nad ostatní. Ale ne že by ostatní byly špatné. To by pak extraliga nebyla tak vyrovnaná, jak je. Ale je fakt, že my máme tři lajny výkonnostně podobné. Je to výhoda. Když se jedné tolik nedaří, další je schopna to utáhnout. Jsme rádi, že rozložení je tak pravidelné.
Tím jste i méně čitelní pro soupeře. Dříve Pardubice v přesilovkách spoléhaly zejména na Petra Sýkoru. Postavil se na modrou čáru, všechny přihrávky směřovaly k němu a on střílel.
Vždy je dobré, když je větší variabilita a nehraje se to na jednoho hráče. To je hodně čitelné. Obrana se tomu dá přizpůsobit. Variabilita je strašně důležitá. Na tohle my trošku sázíme.
Velkým tématem vašich dosud odehraných zápasů byly obraty. Téměř v každém domácím utkání jste aspoň prohrávali a téměř vždy jste nakonec vyhráli. Přitom v minulé sezoně bylo při takovém průběhu jasné, že si mužstvo připíše porážku. V čem nastala změna?
Mužstvo na tom musí být kondičně tak, aby bylo schopno obrat vyprodukovat. To je základ. Druhou věcí je psychika. Myslím si, že kluci od začátku soutěže cítili, že na to fyzicky mají. A důležitý byl hned druhý zápas proti Slavii na domácím ledě. Prohrávali jsme, ale přesto jsme dokázali s tak silným soupeřem aspoň srovnat zdánlivě ztracené utkání. To nás trošku nakoplo. Čím víckrát se to dařilo, tím více hráči začali věřit tomu, že sílu máme. Jsem strašně rád, že to mužstvo o sobě ví. Na druhou stranu je potřeba, abychom někdy vydrželi po celé utkání hrát koncentrovaně. Měli jsme výpadky hlavně ve druhé třetině. Přišli jsme o jednobrankový náskok nebo jsme pustili soupeře do vedení a pak jsme byli nuceni zápasy otáčet. Je to strašně náročné, bere to hodně fyzických sil. Možná se to i trošku projevilo před přestávkou, nebyli jsme v tak ideálním stavu. Ale přispěl k tomu i zhuštěný program, kdy jsme dohrávali utkání se Znojmem a k tomu jsme měli televizní zápas v Českých Budějovicích. Hráli jsme čtyřikrát během sedmi dnů. Tam to bylo hodně znát.
Cítíte z hráčů na střídačce, že nemají svěšené hlavy, když v průběhu utkání prohráváte? V nadsázce řečeno, že se vlastně nic neděje?
Nedá se říct, že se nic neděje. Vždy je to takový poplach, protože utkání nikdo nechce ztratit. A všichni víme, že to nebude jednoduché. A také dobře víme, že se to pokaždé nemusí povést. Ale jak říkám, je to otázka sebedůvěry a víry ve vlastní síly. Tím, že se nám to několikrát povedlo, hráči věří tomu, že je to možné. To je to nejdůležitější.
Extraliga se znovu rozběhne za týden v pátek. Často se říká, že co si tým neuhraje do konce roku, ve zbytku soutěže už nedožene. Souhlasíte s tím?
Ještě v lednu nás čeká velká porce zápasů. Nedá se říct, že co si nahrajeme teď, to budeme mít. To určitě ne. Nejde myslet na to, že si někdy budeme moci slevit nebo nehrát nadoraz o každý bod. Už v minulé sezoně byla extraliga hodně vyrovnaná. A letos je ještě víc. Musíte urvat, co se dá. Mohou přijít horší časy, kdy body neuděláte.
Před sezonou jste si jako cíl dali postup do play-off. Nezměnili jste ho na umístění v elitní čtyřce po základní části?
Ale proč? Je odehráno jednadvacet kol. To není ještě ani polovina. Když vidíte bodové odstupy, není nyní možné koukat na umístění. A nedá se koukat jen nahoru, ale také dolů. Druhý a třetí tým jsou před námi o pět bodů. Když se o pět šest bodů podíváte dolů, skoro nejste v play-off. Nemá cenu tohle nějak přehodnocovat a dávat si jiné cíle. Chceme se dostat do play-off a o ničem jiném nepřemýšlíme.
