Hokejisté Pardubic chtěli na soupeře v posledním finále před bouřící halou vlétnout a zničit ho úvodním náporem. Jenže ta troška potřebná k tomu probít se před branku, tečovat nebo dorazit střelu přes urputně bránící slávistickou defenzivu nakonec chyběla. Nedostávalo se sil.
Trenér Říha musel v polovině utkání nasadit čerstvé hráče, poslal na led Rolínka s Tvrdíkem. Třeba Kropáč s Pištekem se při bruslení strašně nadřeli, tatam byla lehkost z úvodních kol.
Podobné to bylo s centrem Michalem Mikeskou, který odvedl hlavně při napadání v prvních zápasech série obrovský kus práce. Postupně se ale vytrácel a marně hledal rezervu posledních sil.
"Před pár týdny jsem přechodil nějakou chřipku, od té doby se na ledě hrozně nadřu. Navíc mám něco s játry a tělo mi neregeneruje," mohl už po finále přiznat pardubický bojovník.
Vedle slávistického raubíře Radka Dudy to byl právě Mikeska, kdo rozdal i schytal nejvíc ran. Má osekané ruce, sešitou bradu a flek po ráně pukem do krku. Tyhle rány se teď všechny probudí.
"Pokud ale dostanu pozvánku do reprezentace, musím zatnout zuby a jít do toho," říkal ve čtvrtek po finále. V pátek ráno už byl doplněn do širšího kádru, který se připravuje na mistrovství světa ve Finsku.
Podobné je to u slávistů: Jan Fadrný hrál se svalovým zraněním nohy a David Hruška nastupoval dokonce se zlomenou rukou.
Střelec "zlatého" gólu Michal Sup měl natažené vazy v koleni. "Hodně mi pomohl fyzioterapeut Pavel Kolář," říká útočník, který byl jedním z klíčových mužů Slavie. "Snažil se mi to co nejvíc prokrvit, aby se vazy samy hojily."
Přesto měli slávisté na samém konci sezony o špetku víc sil. "Vyhrála síla, vyhrála důslednost," řekl po finále pardubický trenér Říha. "Takovou malou náplastí pro nás je, že jsme alespoň hráli nejpohlednější hokej." Totéž potvrdil jinými slovy i gólman Málek. "Přijeli jsme do Pardubic kazit hokej, nehrát žádnou krásu," přiznal.
Rány a nemoci se před soupeřem v play-off většinou tají. Pardubický brankář Adam Svoboda chytal poslední utkání nevyspalý a se zvýšenou teplotou. "Něco na mě leze, možná nějaká angína, ale to už je teď jedno," řekl po posledním zápase zklamaný gólman, na jehož výkonu ale zdravotní handicap nebyl znát.
Jeho protějšek Roman Málek zase vypadal, že se mu každou chvíli podlomí kolena vyčerpáním. Narozdíl od Svobody měl ale ve tváři šťastný výraz, vždyť se mu na krku houpala zlatá medaile.
"Asi si při oslavách někam sednu a rovnou tam usnu," říkal Málek ve čtvrtek večer. "Snad mě nikde nenechají, hlídali mě i na ledě, tak doufám, že si mě pohlídají i teď. Hlavně spoléhám na Marka Posmyka, to je takový můj osobní strážce."
Zatímco Pardubice se pomalu vzpamatovávají z porážky, slávistům v těchto dnech pomáhají zapomenout na únavu a zranění litry šampaňského a stovky gratulací. Bolestivý i sladký je úděl hokejových mistrů.
