Zkoušíme už několik utkání obměňovat útoky, střídáme nové dvojice, ale hráči si musí pomoci sami. Třeba ve Vsetíně jeli dva úplně sami na Čechmánka a skončili za brankou. Na druhé straně vypálil Pardavý z těžkého úhlu, ale zkusil to z první a vyšlo mu to. Přesvědčit o tom naše hokejisty je velký problém. Hlavně kluci v prvním útoku a Filip pořád něco vymýšlejí, ale na to není čas.
Právě od prvního útoku jste asi očekával víc...
Nevím, jestli jsme tak změnili styl, nebo je to pro ně náročnější. Podle mě záleží jen na nich. Janků, Rousek i Kverka jsou výborní hokejisté, ale neberou na sebe zodpovědnost. Provedou v utkání dvě chyby a už jsou navzájem nevraživí. Kdyby se rozhodli řešit krizi dohromady a udělali něco navíc, tak by se z toho dostali. A na to čekají i spoluhráči.
Nemají chuť trénovat, nebo odpadají v zápasech?
Přemýšlím o tom každý den. Nejen oni, ale i další zkušení hráči nezvládají týdenní cyklus, který obnáší i dost posilování. Prostě nechtějí. Já taky neměl posilovnu rád, ale jde přece o tým. Na úterý jsem si naplánoval pohovory, chci hráče vyslechnout. Mám své představy, od kterých neuhnu, ale můžu se jim v něčem přizpůsobit. Zkušení hráči, potenciální karlovarské hvězdy, se přece nemohou schovávat.
V podobné situaci se ocitl klub i v minulé sezoně. Mluví se o tom?
Kluci si na to vzpomněli, ale nechci, aby se to rozebíralo. Nebyl jsem tu a je to už dlouho.