Přesto, jde o první olympijské soustředění a tahouni chybějí.
Ale já jsem s účastí spokojen. Je těžké hráče, kteří mají v NHL za sebou deset sezon a dostávají od klubů miliony, nutit přijet. Špaček musel jet do Chicaga na tiskovou konferenci – nemůže vedení, které mu královsky platí, říct, že nepřijede.
Hamrlík zase kupuje v Calgary byt.
Co třeba Jágr? Je v Česku a dva dny vám nezvedal telefon.
Když jsem s ním na začátku týdne mluvil, neříkal ani ano, ani ne. Vysvětlil mi své důvody – Kravaře jsou daleko, navíc tu nedávno byl s Jágr Teamem. Měli jsme dlouhý rozhovor.
Ovšem Dominik Hašek dorazil, byť na jediný trénink. Chtěl poznat nové hráče, seznámit se. Neměli proto přijet i ostatní? Vždyť kvůli tomu se soustředění pořádalo.
Když se na to podíváte jednostranně, tak ano. Jenže oni mají spoustu povinností, mnoho akcí, autogramiád. Navíc se blíží začátek NHL, ozývá se startovní horečka – já se umím do téhle role vžít. Pro mě je důležitější, že mi zavolali a řekli: Trenére, chci reprezentovat. Tohle je důležitý signál a hned se vám lépe pracuje.
Poznáte, kdyby tu chuť neměli?
Pokud se bude někdo omlouvat a druhý den hrát v klubu, je něco v nepořádku. Ovšem jestli je zdravý jak na duši, tak na těle, musí být reprezentace pro něho největší pocta.
Jaký máte vlastně vztah s Jágrem, Haškem a spol.? Jste spíše přátelé, nebo s nimi jednáte z pozice nadřízeného?
Nejsem kamarád. Mezi námi je vzájemná úcta, respekt. Oni něco dokázali, já tady jako trenér taky. Touhle pokorou získávají oni mě a já je.
Jak často jim voláte? Jedenkrát týdně?
To ne. Mám v úmyslu jim telefonovat jednou měsíčně. Je důležité být s nimi v kontaktu, protože před olympiádou už nebude čas.
S Jágrem i Haškem si tykáte, s mladými hráči ne. Kdy u vás nastává zlom, že jim to také nabídnete?
Se staršími jsem se potkal dřív a začali jsme si tykat. Jen proto, že jsem se stal reprezentačním trenérem, mi zase nebudou vykat. Já na tom nestavím svou autoritu.
Co když vyhrajete olympiádu? Šel byste za mladými a nabídl jim tykání?
To bych nikdy neudělal, musíme mít k sobě respekt.
Je někdo, bez koho byste si nedokázal mužstvo v Turíně představit?
Jádro týmu má deset jedenáct hráčů. Nebudu je jmenovat, ale každý z nich má takovou kvalitu, že by nám velmi chyběl.
Už víte, kdo bude na olympiádě kapitánem?
Ne, to je daleko.
Ale nad tím, jak uspět, určitě přemýšlíte?
Budou rozhodovat drobné chyby, maličkosti. A těch se musíme vyvarovat, snažit se jim předcházet. Hledáme kluky, kteří si společně rozumí a na ledě vyhoví. Ptáme se na jejich pocit, jaký post jim sedí, kde by případně mohli hrát. V Turíně na tohle nebude prostor a já tam chci odjet s vědomím, že jsem silný, neboť jsem se vyvaroval všech chyb.
Zní to jednoduše.
Třeba trefíme tři tyčky, nedáme jasné šance, bude nám chybět štěstí. Ale řekneme si: Pro úspěch jsme udělali vše. Nechceme pak sedět a přemýšlet, že tihle tři neměli spolu hrát...
Na soustředění do Kravař jste pozval kromě ostřílených hráčů spoustu mladíků s minimem šancí probít se na olympiádu. Proč?
Práce s psychologií mladých je u nás podceňovaná. Chci je dostat do týmu, aby si uvědomili, že to tady jednou budou táhnout oni. Jde o nenásilnou generační obměnu. Navíc od starších se mohou mnohé učit.
Stačil jste se všemi promluvit, říct, co od každého očekáváte?
Prohodil jsem s každým pár slov, potkáváme se v kabině, v jídelně. Měl jsem k nim úvodní proslov.
O čem jste hovořil?
Hráčům jsem sdělil, jak budu postupovat s nominací, jaký mám názor na hokej, jaké priority uznávám.
Jaké tedy?
Promiňte, nechci je prozrazovat.
Máte za sebou úvodní dva ostré dny v pozici reprezentačního trenéra, stále se spokojeně usmíváte.
Zatím si to užívám, tréninky se bavím. Když sledujete herní kvalitu těchto hráčů, je to to nejpěknější, co můžete vidět.
Za týden vás čeká zápasová premiéra, na turnaji Euro Hockey Tour v Liberci však budete mít úplně jiný tým. Je to problém?
Neberu to jako jiný tým, pro mě je to celek. V Kravařích má přátelský charakter, v Liberci ho poženu za vítězstvím. Vybrali jsme nejlepší hráče, kteří u nás jsou. Doufám, že budou chtít výkony říct: Tady jsme a počítejte s námi.
Sestavu jste však musel hodně korigovat, mnozí hokejisté na poslední chvíli prchli do NHL.
Nelíbí se mi, že NHL může tahat hráče na poslední chvíli pryč, měl by být nějaký stoptime.
Takže s extraligovými týmy, jež se podvolily smlouvě mezi IIHF a NHL, nesouhlasíte?
Kdybych byl generální manažer, postavil bych se proti. Pokud mám podepsaného hráče, musí se mnou někdo jednat. Představte si, že by někdo přišel a řekl mi, že za auto nedá 200 tisíc, ale jenom 100 a sebral ho. To je špatně! Můžeme my někam přijít a vzít si někoho za pár korun?
Těžko.
Vidíte.
V čem jsme horší?
Možná v ekonomice – dolar je za 25 korun. Ale jsou snad nějaká pravidla. My se taky nechováme diktátorsky k Polsku nebo jiným hokejově malým zemím. Když jsem šéfoval Baníku, zabudoval jsem do kádru sedm mladých hráčů. Přece nejde, aby mi je někdo vzal. V tom je fotbal dál.
Ale mladí hráči touží hrát NHL. Co byste jim jako reprezentační trenér poradil?
Vzkázal bych jim: Čím víc peněz za vás mateřský klub dostane, tím máte větší šanci hrát. Když za vás dají pár drobných, budete vymetat farmy. Tohle snad pochopí.
