1. Výsledkově podobná předcházejícím
Nebýt předloňského „výpadku“, kdy tým získal „jen“ 85 bodů, tak to v Hradci zatím vypadá jako v závodech motocyklových veteránů, kde se hodnotí tzv. pravidelnost. V nich vyhrává ten, kdo je schopen zajíždět okruhy v co nejmenším časovém rozpětí. Hradec na tom je podobně, s výjimkou již zmíněné sezony se totiž ve zbývajících třech vešel do titěrného intervalu dvou bodů - letos jich nasbíral 89, loni 88 a před třemi lety končil na zatím rekordních 90. Tomu odpovídala i umístění, v prvních dvou sezonách pátá příčka, loni třetí, letos čtvrtá. Až obdivuhodná pravidelnost.
2. Konečně střelecky zajímavá, gólů bylo dost
Hradec v minulých třech sezonách body sbíral podobně jako v této, ale letos to podpořil divácky přitažlivou skutečností. Konečně se totiž začal prosazovat střelecky, gólů začal dávat více než v minulosti, nakonec to i přes výpadek v závěru základní části dotáhl v tomto hodnocení na druhé místo. Více než jeho 159 branek nastřílela jen Sparta, která jich má na kontě 164.
3. S nečekanou jedničkou v brance
Ne snad, že by se s Patrikem Rybárem do hradecké branky po jeho letním příchodu ze Slovenska nepočítalo, ale že se stane tak jasnou jedničkou, v to nevěřil možná ani on sám. Vždyť do začátku sezony vstupoval jako trojka za Kacetlem a Pavelkou a zápasové minuty sbíral jenom na farmě v Litoměřicích. Jenomže po několika rozpačitých výsledcích ho trenéři už na konci září poslali poprvé do branky a pak už tam své konkurenty pouštěl jen zřídka, Kacetl, jenž sezonu začal jako jednička, dokonce v prosinci hostoval v Pardubicích.
4. S živou vodou jménem Spengler Cup
Z náročného programu, jenž přinesl účast na tradičním Spengler Cupu, měli všichni obavy. ne snad, že by se únava nejen z turnaje, ale i z toho, že si tým musel přeložit několik zápasů, neprojevila. Samotný start v Davosu a následné zápasy v extralize ale přinesly příjemný efekt. Mountfield ve Švýcarsku sice díru do světa neudělal, zároveň ale zdaleka nezklamal a navíc se tam naladil na dobrou herní notu, která mu v novém roce přinášela body.
5. S minimem změn v kádru během sezony
Když na konci ledna vrcholil přestupní termín a kluby zbrojily na konec sezony, v Hradci byl klid. „Ke změnám není důvod,“ uvedl tehdy generální manažer klubu Aleš Kmoníček. Odráželo to situace v celé sezoně, změn bylo opravdu málo. Ne snad že by nebyly vůbec - odešel například Kanaďan Potulny, přišli naopak Newton, Picard a Dragoun, ale oproti jiným týmům to je slabý odvar.
6. S jasnou dominancí v prestižních derby
Už minulá sezona k tomu směřovala, ale co přinesla ta letošní, v to možná nedoufal ani ten největší hradecký odpůrce rivala z Pardubic.
Ve všech čtyřech vzájemných zápasech totiž kraloval Mountfield, což se ani jednomu z rivalů ještě nikdy nepodařilo. navíc Mountfield neztratil ani jediný bod, připsal hned v prvním duelu sezony historicky nejvyšší výhru 8:2 a svoji převahu korunovali i fanoušci. V nedávném, zatím posledním zápase, který se odehrál v Pardubicích, nechali nad kotlem domácích - i s jejich přispěním - natáhnout plachtu, která vyzývala k podpoře Hradce. Takovou potupu v Pardubicích jen těžko rozdýchávají.
7. S neutuchající přízní diváků, hokej stále táhne
Píšu to už od druhé sezony působení Mountfieldu v Hradci. Při té premiérové bylo jasné, že po dvacetiletém extraligovém půstu bude o tuto soutěž v Hradci zájem, novinka je novinka. Zájem ale ani s přibývajícími lety neklesá, Hradec se stal fanouškovsky obdivovanou baštou a letošní sezona na tom nic nezměnila. Další důkaz? Klub začal v neděli prodávat vstupenky na play-off, u haly se stály fronty, lístky mizely i na internetu, v pondělí a v úterý bude hala při prvním čtvrtfinále opět pěkně plná.
