Nakonec z toho, alespoň prozatím, nejlépe vybruslil právě Hradec. S jednatřicetiletým útočníkem, se kterým udělal dobrou zkušenost ve druhé polovině minulé sezony, se dohodl. Na tom, že může jít o celou sezonu, ale také jen o pár zápasů do chvíle, než se Smoleňákovi naskytne hlavně možnost jít hrát do zahraničí.
„Takový je dneska hokejový byznys. Kousek ke smlouvě jsem v létě měl hodněkrát,“ přiznává útočník, jenž za Hradec v neděli odehrál zápas s Olomoucí. Návrat to byl podařený, dařilo se nejen jemu, ale hlavně celému týmu.
Kde jste ke smlouvě měl nejblíž?
O tomhle se moc bavit nechci, ale opravdu to nebylo jen jednou.
Proč to až do chvíle, než jste se dohodl s Hradcem, ani jednou nevyšlo?
To je těžké, ale dnešní trend je - a nejen v hokeji - takový, že jsou v kurzu mladí, všichni by nejradši měli v týmu dvacetileté kluky. Přeju jim to, nebo spíš závidím, protože když jsme začínali my, takhle to nebylo. Tak to ovšem je a my si musíme počkat někde hezky vedle v důchoďáku, až nás někdo povolá a bude nás potřebovat.
Jak jste to bral?
Nejsem z toho naštvanej, nebo zapšklej, to vůbec ne, taková je situace. Mně je jednatřicet, necítím se extra staře a věděl jsem, že hokej hrát budu. A teď mě moc těší, že je to zrovna tady.
Nemusí to ale být nadlouho, podle smlouvy prý můžete odejít ve chvíli, kdy dostanete nabídku z ciziny. Tak jak dlouho v Hradci budete hrát?
Teď jsem tady a co bude zítra nebo pozítří, neřeším. Čím déle tady budu, tím pro mě lépe. Může se stát, že tady budu do konce sezony, a vůbec bych se nezlobil. Může se taky stát, že se mnou vedení nebude spokojené a okamžitě mě posadí do auta, ať jedu zase zpátky.
Nebyl jste z toho, že se sezona rozbíhala a vy stále angažmá nemáte, už trochu nervózní?
Já jsem tuhle situaci už dvakrát zažil, když jsem šel do Lahti. Možná kdyby mi bylo čtyřicet, tak bych asi ve stresu byl, ale teď ne. Říkal jsem si, že se objeví někdo, kdo bude věřit, že mu můžu pomoci. Pravdou ale je, že bych byl radši, kdyby to bylo dřív. A teď jsem rád, že to mám za sebou, že za sebou mám zápas a že můžu vyhrávat. To je to, co mi chybělo.
Byla pro vás hodně dlouhá doba od chvíle, kdy jste naposledy hrál zápas?
To bylo někdy na začátku dubna a to už nějaký pátek je. Já jsem sice tvrdě trénoval a jel na sto padesát procent, ale faktem je, že zápas je zápas.
Co vám ten první za Hradec v této sezoně ukázal?
Docela mě překvapilo, jak dobře jsem se cítil. Protože jak už jsem říkal, i když jsem sám v tréninku makal, chodil hodně na led a snažil se udržet v zápasové kondici, samotné utkání je vždycky něco jiného. Ale proti Olomouci jsme hráli dobře jako tým, což bylo hlavní. A kluci v útoku mi pomohli. S Petrem Koukalem jsem hrál už loni, s ním se hraje dobře, navíc patří mezi tři nejlepší centry v extralize a každému na křídle pomůže. A Matěj Chalupa je šikovnej kluk s velikým potenciálem.
Hradec měl o vás po minulé sezoně stále zájem. Co nakonec rozhodlo, že jste se domluvili, i když to bylo na několikátý pokus?
Takhle to v hokeji je. Něco se domluví a pak to z nějakého důvodu nejde a nedopadne. Ale byli jsme s vedením a s trenéry stále v kontaktu. A já jsem se už v minulé sezoně cítil výborně, vzali mě za svého, pomohli mi i lidi a fanoušci.
Hradec hodně kádr obměnil. Jaký tým jste našel, je hodně jiný?
Na papíře je vidět hodně mladých, je to velké okysličení. Na druhé straně ale vidíte, že mají kvalitu. Kdyby nebyli tak dobří a šikovní, tak tady nejsou. Viděl jsem Hradec hrát už proti Spartě, takže mě nepřekvapilo, jak na tom jsou. I když se nemluví o velkých ambicích, nevidím důvod, proč bychom nemohli vyhrávat a být nahoře.
