Především první z obou podal naprosto fantastický výkon. Skvěle se pohyboval, takřka nepouštěl soupeře k dorážkám, a když už přece, společně s obránci odvrátil nebezpečný útok. Nedosáhl jen na jeden ze čtyřiatřiceti puků.
Jeho výkon pak vygradoval v nájezdech, kde dalším vynulováním pardubických střelců zakončil parádní derby. "Pořád se nám předhazovalo, že Hradec nevyhrál ani jedno derby před dvaceti lety. Z toho pohledu jsem moc rád, že nám se vyhrát povedlo a pod historickou první výhrou budou navždy zapsaná naše jména," říká pyšně Pavel Kantor. Když totiž poprvé Hradec zápolil s Pardubicemi, byly mu teprve dva roky.
K jeho galapředstavení proti hradeckým sokům ho vyburcovali i fanoušci. Nechal se totiž totálně pohltit atmosférou tak, že téměř ani nemohl usnout.
"Fakt ovšem je, že jsem se docela trápil. Bolela mě záda a měl jsem těžké nohy a ještě jsem byl zblblý z těch úžasných lidí. To byl opravdový řev a fantastická atmosféra," přiznal dvaadvacetiletý brankář. Hráči, kteří přešli v létě z Českých Budějovic přitom vytrvale doposud odmítali důležitost derby. Možná teď však změní názor. "Každý teď i mnohem víc bude natěšený na domácí zápasy," říká kapitán Jiří Šimánek. "Myslím si, že ještě mám čas na to hodnotit, jak moc důležité tohle derby bylo. Docením takový úspěch třeba až za deset let," uvědomuje si.
Bude nač vzpomínat - slavné vítězství i parádní divácká kulisa. "Většinou se úplně soustředím a nenechám se vyvést z míry, ale to, co tady fanoušci předváděli, nešlo nevidět. Takže jsem se občas podíval i na ty chorea," dodal Kantor.
