Přitom ještě v žácích o něm jeho trenéři tvrdili, že je největším talentem své doby. Od šestnácti hrál útočník i za juniorské reprezentace, před šesti lety byl i na světovém šampionátu dvacítek v Pardubicích.
Jenže už tehdy o něm nikdo moc nevěděl. V sedmnácti totiž odešel do Ameriky. Jak říká, za snem. "Jako každý, kdo jde za moře, i já měl před sebou vidinu NHL."
Do slavné ligy se nikdy nedostal. Nebyl však od ní daleko. Draftoval ho Phoenix, podepsal s ním i smlouvu. Lukeš ale nikdy neuspěl v přípravném kempu. Sám přiznává, že kvůli sobě. "Ani jednou jsem neudělal pořádnou letní přípravu. Přijel jsem domů a neměl s kým trénovat. Trošku jsem to flákal a pak neměl fyzičku."
Navíc Lukeš není žádný čahoun. I proto pro něj byla NHL ještě před změnou pravidel téměř uzavřená. "Ale podělal jsem si to sám."
Šesti let za mořem nelituje. Naučil se jazyk, poznal mentalitu zdejších lidí, hokej hrál na atraktivních místech. Třeba v Laredu – městě, které leží jen pět minut od mexických hranic. "Fanoušci byli taky samí Mexikánci. Ale fandili skvěle, na zápas jich přišlo i sedm tisíc," vzpomíná Lukeš. "A dva roky jsem nevěděl, jak vypadá sníh."
František LukešHokejový útočník se narodil 25. září 1982v Kadani, kde začínal. Platil za velký talent. "Ve své době za největší v republice," říkal jeho žákovský trenér František Wágner. V sedmnácti odešel do zámoří. První rok bydlel v rodině se Slovákem Budajem, který nyní chytá za Colorado. On se do NHL nikdy nedostal, přitom s ním Phoenix podepsal smlouvu. Po šesti letech se předloni vrátil do Litvínova. Tuto sezonu hraje v první řadě s Reichlem a Jánským, je druhý v kanadském bodování extraligy (17+20). Teď ho na Švédských hrách čeká premiéra v seniorské reprezentaci. |
Jindy našel angažmá ve Springfieldu. Městě, které proslavila kreslená rodina Simpsonových. "Ale tohle byl jiný Springfield. Hospodu U Vočka jsem tam nenašel," vtipkuje.
Před minulou sezonou si řekl, že se do Ameriky už nevrátí. V Litvínově, kde hrával jako junior, šel do letní přípravy a dočkal se angažmá. Kvůli špatné fyzičce však hrál ve čtvrté lajně. Tento ročník už je jiný. Kapitán Reichel si ho vytáhl na levé křídlo do první řady a Lukeš se rozjel. Dal 17 gólů, na 20 přihrál a jen sparťan Ton je na tom lépe.
Kouč Hadamczik ho tak v neděli jako náhradníka povolal do národního týmu. A když Lukeš v pondělí s litvínovským parťákem Jánským dorazil na sraz, hned přiznal: "Celý den jsem děsně nervózní, snad to ze mě spadne."
Pokud ano, tak se mu možná splní jiný sen: hrát švédskou nebo finskou ligu.
