Zasloužil si to zcela. Dal druhý a třetí gól a v poslední minutě ještě v potyčce odrazil atak obrovitého zrzavého Fina Marka Toivonena. "U těch gólů jsem se ocitl v pravou chvíli na pravém místě," povídal skromně.
A bitka 16 vteřin před koncem? O jejím průběhu vykládal pobaveně. Aby ne, když z ní vyšel bez jediného šrámu. "Vhazovalo se v útočné třetině a Toivonen se chtěl prát s Kamilem Brabencem. Čekal jsem, jestli k tomu dojde, a jak ho začal tahat za dres, tak přišla moje chvíle. Já nejsem od toho, abych se rval, ale pokud chce jít někdo na Kamila, který je tam od střílení gólů, tak není zbytí," vykládá.
Výsledek souboje ho mohl jen potěšit. A také si pěkně oddechl. Vždyť Toivonen měří dva metry, váží 110 kilo a má vizáž pořádného tvrďáka. "Jsem rád, že to takhle dopadlo, že se tam neválím po ledě ještě teď," culí se Kántor. "Samozřejmě člověku proletí hlavou, že může dostat naloženo. Ale když jsem viděl, že tenhle urostlý finský chasník
si vybral zrovna Kamila a nenabídl to nikomu jinak stavěnému..."
Průběh byl rychlý. Kántor poslal Finovi jeden úder, ten zavrávoral a bylo po všem. "To bylo hrozně rychlé. Jakmile jsem viděl, že je větší a má dlouhé ruce, tak jsem se to snažil ukončit co nejdřív," vysvětluje jednoduchou a úspěšnou taktiku, díky níž fanoušci jásali.
Pro Kántora je však nejdůležitější, že může v Chomutově hrát. "Myslím, že tam to bude zase v pohodě. Bude to o gólech. Nechovám k němu žádnou zášť, nebylo to nic osobního. On to neměl ze své hlavy. Prostě just a businnes (jenom zaměstnání – pozn. aut.)," míní brněnský obránce.
"Rozhodně tam budeme chtít aspoň jednou vyhrát. Určitě jsem neočekával, že vyhrajeme 4:0," podotkl Kántor.
