„Měl je nechat být, vybrat si někoho jiného. Tohle se nedělá,“ nelíbilo se Koláčkovi porušení nepsaných pravidel. Václav Drábek se brání: „Netík se pral s o dvě hlavy větším klukem. Šel jsem mu pomoct v době, kdy na něm ležel a řezal do něj. Jen jsem ale toho hráče odtáhl, s nikým jsem se nebil.“
Nastala obrovská mela, při níž ožily vzpomínky na slavnou bitku českých hokejistů s Kanaďany na mistrovství světa 1997. Z každého mužstva se na ledě ocitlo snad dvanáct hráčů, pošťuchovali se, někteří vytvořili dvojice a mlátili se. Hromadná rvačka jako z učebnice.
Jiskra přeskočila i do hlediště, kde šarvátku domácích a hostujících fanoušků hasili pořadatelé. Stadion burácel, když domácí Révay nadšeně vjel do středového kruhu a kynul davům jako vítěz. Přitom předtím vůbec nehrál, seděl na střídačce zachumlaný v dece.
Bitka trvala snad tři minuty, možná víc. Další dlouhá chvíle uběhla, než hlavní rozhodčí Dvořák vynesl tresty. Do šaten poslal pět hráčů z každé strany: za Chomutov Koláčka, Révaye, Tomse, Szakala a Charouska (který se přitom rvačky nezúčastnil), za Ústí dohráli Horáček, Netík, Chvojka, Beránek a Drábek.
Včetně předchozích menších prohřešků tedy udělil 268 trestných minut! „Rozhodčí mě obvinil, že jsem to vyprovokoval. Půjdu asi na disciplinárku a dostanu jeden zápas stop,“ tuší Drábek.
Chomutovský útočník Koláček se jen divil: „Ústí akorát ukázalo svůj charakter.“ Jindřich Setikovský, ústecký trenér, přiznal, že hráče vyhecoval. „Když už bylo jasné, že nevyhrajeme, snažili jsme se aspoň o rvačku. Bohužel i v ní jsme prohráli...“
