Také tam stojí, že úmyslné posunutí branky se trestá. Stane-li se tak v posledních dvou minutách utkání či v prodloužení nebo v gólové šanci, následuje dokonce trestné střílení. Jen těžko se dá posoudit, kdy gólman posune branku schválně, a kdy jen náhodou, ačkoliv někdy šťastnou.
"Když branku posune obránce nebo brankář ramenem, je to většinou jasné," říká Pavel Halas, předseda komise rozhodčích. "Ale když je gólman roztažený na zemi, nevím, kde je hranice úmyslu."
V play-off vzrušily dva momenty. V semifinále na Spartě posunul branku v beznadějné pozici slávista Roman Málek. V sobotním prvním finále totéž udělal pardubický Adam Svoboda. "V obou případech to bylo neúmyslné. Brankáři chtějí puk chytit a mrskají sebou," řekl slávistický trenér a manažer Vladimír Růžička.
"Adam se snažil dostat zpátky do protipohybu a vykrýt střelu hráče, který najížděl zezadu," míní Zbyněk Kusý, generální manažer Pardubic. "Já bych v tomhle případě žádný úmysl našeho brankáře neviděl. Každému, kdo tomu nevěří, půjčím brusle a betony, ať si to vyzkouší. V takové situaci to nelze udělat úmyslně."
Nicméně k tajům brankářského umění patří i schopnost nenápadně branku posunout, třeba ve chvílích, kdy je mužstvo pod tlakem a soupeř se dostává do převahy. Dělali to i slavní brankáři, například olympijský vítěz Dominik Hašek nebo světový šampion Jiří Králík.
"Já to dělal taky," říká slávistický manažer Ladislav Blažek, bývalý gólman. "Ale Adama ani Romana bych nevinil. Takhle se to nedělá." Jen dva hlavní rozhodčí mohou určit brankářskou nevinu, nebo vinu a trest. Pravidla jim nepomohou, jen jejich úsudek.
 Místnost videorozhodčích v Edenu |
