Ve společnosti hokejových géniů Hlinky, Růžičky a Reichela se cítí trochu nejistě. „S nimi se nemůžu rovnat!“ odmítá Viktor Hübl, elitní centr extraligového Litvínova. Ale může - přinejmenším v tom, že stejně jako legendy chemiků ovládl produktivitu základní části nejvyšší soutěže. Králem se stal díky 58 bodům; vstřelil 21 gólů, přidal 37 asistencí a vyrovnal svůj osobní rekord.
„Snažil jsem se souboj o prvenství nevnímat, ale když čtete noviny a chodíte mezi fanoušky, nejde to. Plácali mě a říkali: Letos bys to mohl vyhrát,“ líčí 36letý útočník.
A povedlo se. Co pro vás triumf v kanadském bodování znamená?
Bonus, na kterém má podíl každý hráč včetně brankáře Francouze. Sezona byla perfektní, bez výkyvů.
Jen 4 body za vámi skončil váš parťák Ručinský. Hecovali jste se?
Jeli jsme na poslední zápas do Pardubic a dělali jsme si srandu: Dneska po sobě půjdeme. Z legrace jsme do sebe šťouchali na tréninku, zlehčovali jsme to. Martin je schopný udělat 4-5 bodů za zápas, to samé Hlína (Hlinka) ze Sparty, Mertlík (Mertl) z Hradce. Do závěrečného kola to nebylo jisté.
Viktor Hübl- v základní části hokejové extraligy Zápasy 51 Pramen: hokej.cz |
Jaké to je být ve společnosti Hlinky, Růžičky a Reichela?
Když se napíše, že jsem mezi nimi, je to příjemné. Vždyť já za kariéru nic nevyhrál. I když doufám, že letos ještě něco uděláme. Pořád jsou to hráči, kteří toho dokázali daleko víc. Oni jsou legendy.
Když v minulé sezoně přicházel trenér Rulík do Litvínova, fanoušci se báli defenzivního hokeje. A vida, vyhrál jste bodování.
Nehrajeme zanďoura, že bychom vyhazovali puky a vyhrávali 1:0. Chtěli nám vnutit aktivní defenzivu, tedy dobře bránit, dobruslovat a z toho vyrážet rychle do útoku. Bruslivý hokej. Což se nám daří.
V čem vám přísný trenérský tandem Rulík - Hořava vyhovuje? Traduje se, že kabina Litvínova má ráda svou pohodičku.
Já byl zvyklý, že jsem měl přísné trenéry. A oni jsou perfektní v individuálním přístupu a v komunikaci mezi trenérem a hráči. Když něco nejde, v klidu to s námi řeší, vyslechnou si náš názor, to je velké plus.
Přitom Radima Rulíka předcházela pověst, že je ras.
Říkalo se o něm, že je pes. Ale taky už získal nějaké zkušenosti. Když vypění, za chvilku přijde a mluví s námi v klidu: A nešlo by to takhle? Respektujeme se navzájem, i tohle nám pomohlo k výborné sezoně. Od nejstaršího hráče po nejmladšího jsme pochopili, že jejich systém by nám mohl přinést úspěch.
A vám to přineslo prvenství v nejsledovanější statistice. Čím to, že jste dlouhodobě produktivní?
Jedu si už nějaký pátek svůj styl, hokej, kterým jsem mančaftu prospěšný. Když mě to trenéři nechají hrát a nechtějí zásadní změny, což se nestalo, funguje to. Zvlášť pokud si sedneme se spoluhráči. Franta Lukeš umí perfektně nahrát, Peter Jánský je spíš do koncovky, ale i on mi šance připravil.
V čem jste nejsilnější?
Mojí předností je asi čtení hry. Přemýšlím o krok napřed, protože mladí kluci jsou rychlí. Těm bych asi neujel, rychlejší už nebudu.
Jaké góly máte nejradši?
Když vám to kluci připraví do prázdné brány. Nějaký nápad, kombinace, to mě baví nejvíc.
Těší vás víc góly, nebo přihrávky?
Kolikrát mám z asistencí větší radost. Právě když to někomu dám před prázdnou branku já. Dneska kolikrát rodiče dětem říkají: Hlavně střílej, ať dáš nejvíc gólů. Ale můj táta mi opakoval, abych radši nahrával. Chodil pomáhat trénovat a při zápasech jsme dostali i vynadáno, když jsme neposlali puk klukovi v lepší pozici. Myslím, že to ve mně něco probudilo. Snažil se, abych nehrál jen na sebe a nebyl krkoun.
Máte i nejvíc vyhraných vhazování v extralize. Trénujete je?
Spíš jen tak za pochodu. Hodně jsem buly odkoukal od Albyho Reichela, ten je hrál výborně.
S Lukešem jste jako hokejová dvojčata. Kdo jsou další vaši top spoluhráči z útoku?
Rád vzpomínám na všechny. Začínal jsem s Alinčem a Brandou na Slavii, v Českých Budějovicích jsme měli dobré sezony se Šimánkem a Sailerem, pak přišel Kůrka. A předtím v Litvínově to bylo perfektní, když se vrátil Honza Čaloun. S Ivo Prorokem mě zvedli. Půl sezony jsem paběrkoval ve třetí lajně, pak se zranil Alby Reichel a já začal hrát s nimi. Čaly mi dal hodně v zakončení. U něj jsem viděl, z čeho všeho jde skórovat. Pak jsem i já začal střílet z nějakého úhlu, o kterém jsem si do té doby myslel, že odsud gól v životě dát nejde. A ono jde - a kolikrát docela lehce.
OBEJDU TĚ. Litvínovský útočník Viktor Hübl (vlevo) se snaží kličkou obelstít plzeňského beka Tomáše Slováka.
Góly jste mohl sázet za rodný Chomutov, proč jste zůstal ve Vervě?
V Chomutově jsem hrál za dospělé akorát v sezoně, kdy se koupila 1. liga. A pak ještě na střídavé starty. Když do klubu vstoupil pan Veverka, začali jsme se bavit o angažmá. Ale když jsem se vracel z Českých Budějovic, nechtělo se mi v nejlepších letech jít do 1. ligy. Zvlášť při nejistém postupu. Když mi před dvěma lety končila smlouva v Litvínově, oslovili mě Piráti znovu. A já o tom hodně přemýšlel. Už dřív jsem si říkal, že bych v Chomutově rád dohrál kariéru a už tam zůstal.
Proč to tedy neklaplo?
Kolem Vánoc jsem řekl, že se uvidí po sezoně, jak to bude vypadat v Litvínově a jak v Chomutově. My jsme šli v play-off do sedmého zápasu s Plzní, udělala se výborná parta, Francik chytal výborně. Vedení ho udrželo, tým zůstal pohromadě a já cítil, že bychom mohli dosáhnout na nějaký úspěch. A taky jsem čekal, že se u Pirátů vytvoří nějaká lepší parta kolem Chomutováků; před dvěma lety mi to nepřišlo takové v pohodě, netáhlo mě to.
A díky tomu teď sníte o titulu. Fanoušci říkají: Kdy jindy?
Každý z deseti mančaftů v play-off myslí na to, že by mohl dokráčet až na vrchol. My nejsme výjimka. Je cítit větší pohoda, klid na hokejkách a já doufám, že nás nic nerozhodí. A že se o titul popereme. Třinec má široký a nabitý kádr, papírově je asi největší favorit, ale i Sparta a Brno mají silné týmy. Mistr Zlín se ze začátku trápil, teď má loňskou formu. Nahoru může dojít víc mužstev a jsem rád, že mezi ně patříme.
Dokonce jste jedním z favoritů, což není zvykem. Jak vás tahle nálepka může svazovat?
Naopak je to pro nás možná i lepší. Když jsme se do play-off dostali z 8. místa, šli jsme to zkusit. Teď by mohl být výkon zodpovědnější.
Chceme něco dokázat a konečně postoupit. Jen to máme v hlavě.
Ani jednou v sezoně jste neprohráli třikrát v řadě, což je unikátní. I to vám zvedá sebevědomí?
Stačí dva blbé zápasy a bude to v play-off smrtící... Ale v základní části jsme neměli velkou krizi, a i když se nám nedařilo, byli jsme schopni hrát vyrovnaně. Nebo když jsme byli horší, nedostávali jsme hodně gólů a v prodloužení nebo na nájezdy jsme vyhráli. I když někdy s velkým štěstím. Věřím, že soupeři budou mít těžké, aby nás ze sedmi zápasů čtyřikrát porazili.
Máte nějaké své osobní rituály?
Jako tým se nebudeme v play-off holit, klasika. Jinak na rituály moc nejsem. Jen moje holky mi něco připraví pro štěstí, třeba náramky, tak to mám v kabině narvané ve své skřínce. Štěstí urážet nechci!
