Byl často zraněný. „Je to nic moc, ale nepřijel jsem dávat góly.“ A co tedy? „Něco se naučit.“ Naučil se? „Určitě.“ V průběhu základní části Hudler říkal: „Ruský hokej je rychlý, líbivý, ale málo do těla.“
To poslední padlo v play-off a mladý útočník může znovu vyprávět. V prvním čtvrtfinále proti Togliatti dostal nahrávku do brejku. Chtěl ho dokončit, ale ucítil ránu hokejkou do ruky. „Obránce mi dal sekyru,“ vzpomene si.
Po druhé třetině si bolavý prst ovázal a zápas dohrál. Až po vítězném prodloužení šel na kontrolu a lékař mu řekl: Máš to zlomené. Hudler se hned vrátil domů. Co si odvezl? „Hodně zkušeností. V ruské lize člověk zrychlí, nesmí se s pukem dlouho dívat do ledu. Taky jsem sledoval hráče, kteří byli v NHL. Určitě nelituju,“ tvrdí.
O Rusku povídá rád. Jenže teď má před sebou jiný cíl: mistrovství světa. O šampionát, který začíná poslední dubnový víkend ve Finsku, se bude bít i přes zranění.
V pondělí odpoledne se hlásil na srazu národního týmu. Než v hale Sparty zhlédl šesté semifinále play-off, s dlahou na ruce si zabruslil. „Nic jsem neztratil,“ hlásí. „Na ledě jsem nebyl jen osm dní a navíc jsem často chodil do posilovny.“
Kromě toho se s kamarádem Radkem Dudou vyžil na matějské pouti. Jezdil na autodromu, házel trestné koše a útočníka Slavie tloukl nafukovacím kladivem. Také sledoval otce, který vedl Vsetín ve finále ligy dorostenců.
A dál? Vždyť v Kazani byl jen na hostování do konce sezony. Půjde už do NHL? „Zatím jsme s nikým nejednali. Víc se dozvíte po mistrovství světa,“ vzkazuje jeho agent a bývalý hokejista Petr Svoboda.
