Přitom výtek si užil do sytosti a asi jen tak nezmizí. „Většina lidí říká, že nejsem důrazný hráč,“ ví moc dobře, co se o něm povídá.
Vzpřímené tělo, hlava nahoru, tak si vodí puk. A rozdává přihrávky s visačkou „gólové“. „To je můj styl. Není pro mě problém chodit do těla, ale ať tak hrají ti, co to umí,“ neplete se Alinč fyzicky vyspělejším hráčům do řemesla. Měří 189 centimetrů a váží 83 kilogramů. „Nechci se takovým stylem hokeje zbytečně unavovat, já jsem hráč do technického pojetí. Proč ztrácet síly v soubojích?“
Přesto se v moderním hokeji střetům nevyhne, ani kdyby se snažil sebevíc. „Když jsem naštvanej, stane se, že i já tam občas lítám. Ale častokrát se mi stane, když jdu do těla, že si naběhnu.“
V létě se s dalšími slavnými útočníky Jaromírem Jágrem a Viktorem Ujčíkem připravoval v Praze u Petra Macháčka, prvního muže thajského boxu v Česku, s nímž se spřátelil. „Perfektní sport, začal se mi líbit. Hlavně kvůli strečinku,“ říká hráč, který prošel i finskou a švédskou ligou. „Kdybych se mohl thajboxem prát na ledě, šel bych do toho. Ale pěstní souboj je úplně něco jiného.“
Jak vyznívaly tréninkové souboje Jágr - Alinč - Ujčík? „Jágr se občas do nás montoval, ale my s Ujčou bychom mu stoprocentně dali,“ směje se letní navrátilec do Litvínova.
V klubovém bodování je druhý ze Klímou, dal dvě branky a na devět jich přihrál. „Snažím se hrát pro mužstvo, přesto se svými výsledky zatím spokojen nejsem. Doufám, že góly přijdou, jsem z toho nějaký špatný,“ odkrývá svoje současné rozpoložení.
Věří, že mu reprezentační přestávka pomůže. „Ani minulou, ani předminulou sezonu jsem ze začátku gólů mnoho nestřílel. Určitě nějaké dám. Ale není a nebude jich moc.“
