Šéfové klubů z kanadsko-americké hokejové NHL loni při draftu sáhli do českobudějovického Motoru pro dva brankáře. Jiřího Pateru a Petra Kváču. I letos se opět dostalo na Jihočechy. Ve čtvrtém kole si Predátoři z Nashvillu vybrali na 111. místě Jáchyma Kondelíka, českobudějovického odchovance, který za Motor v mládežnických týmech odehrál čtyři sezony.
Jaké jste měl pocity, když jste se to dozvěděl?
Splnil se mi dětský sen, být součástí klubu NHL. Takže jsem byl a stále jsem nepopsatelně šťastný.
Kde jste se zprávu dozvěděl?
Já jsem to sledoval, takže jsem vyhlašování viděl hned. A taky mi v tu chvíli volalo hodně lidí a gratulovali mi.
Jáchym Kondelík (18 let)Hokejový útočník se narodil v německém Hannoveru, v tamní třetí lize působil jeho otec Roman jako brankář. V mládežnických týmech Českých Budějovic začal hrát od roku 2013. Od sezony 2016/2017 působil v americké nejvyšší juniorské soutěži v týmu Muskegon Lumberjacks, kde v minulé sezoně během 44 zápasů nasbíral 34 kanadských bodů (16+18). Je také hráčem mládežnických reprezentací. |
Draft ale automaticky neznamená, že už začnete v NHL hrát. Čeká vás nováčkovský kemp a pak se uvidí. S jakou variantou počítáte, kde budete dál hrát?
Draft je jen první krok. Jste součástí toho týmu na tři roky a za ty tři roky se jim musíte pořádně ukázat, aby vás nakonec podepsali. Moje další cesta ale teď povede přes univerzitní hokej v Connecticutu a pak se uvidí, co bude dál.
To zní zajímavě. Jakou úroveň má tamní univerzitní hokej?
Teď do NHL chodí nejvíce hráčů právě z univerzitního hokeje, takže věřím, že úroveň má skvělou. Říká se, že to je nejrychlejší hokej na světě. Víc a víc hráčů postupuje výš přes „college hockey“, protože nevsadí celý život jen na hokej, ale mají s tím zároveň i vystudovanou školu.
V uplynulé sezoně jste za tým Muskegon Lumberjacks ve 44 utkáních v nejvyšší zámořské juniorské lize (USHL) nasbíral 34 bodů za 16 gólů a 18 nahrávek. To nevypadá špatně. Byla to pro vás opravdu dobrá sezona?
V USHL oproti kanadským soutěžím nepadá tolik gólů, a tím pádem tam člověk neudělá tolik bodů. Hraje se tam úplně jiným stylem hokeje, byl jsem proto velmi spokojený. Bohužel nám to ale s týmem nedopadlo v play-off tak, jak jsme chtěli, proto mi to tu sezonu trošku pokazilo.
V Americe jste od roku 2016, kdy přišel ten první impuls se z Českých Budějovic vydat za oceán?
Poprvé vůbec se o tom začalo mluvit před memoriálem Ivana Hlinky když mě kontaktoval tým Sudbury Wolves.
A nelitujete toho? Třeba byste teď mohl hrát v Čechách dospělý hokej v extralize?
Pro mě bylo důležité, abych se hokejově zlepšil, což jsem věřil, že se zlepším nejvíc právě v Americe. Tak jsem se sebral a šel. A jsem strašně rád za tu zkušenost. Udělalo to ze mě chlapa, co se o sebe dokáže postarat. Jsem vděčný za ty dva roky, i když určitě nebyly jednoduché.
Na jaké činnosti musíte ještě zapracovat, aby ta vytoužená NHL vyšla? Víte, kde máte ještě slabinu?
Trénuju s panem Tomášem Cibulkou (kondiční trenér hokejistů Motoru, pozn. red.) už dva roky hlavně na rychlosti a síle. To bude nejdůležitější k tomu, abych se do NHL někdy opravdu podíval.
Už jste za tu dobu stačil pochytit trochu americký přízvuk, poznat jejich náturu?
Nevím, popravdě na sobě neslyším, jaký mám přízvuk. Ale domluvím se naprosto bez problémů, takže je to snad dobré (směje se).
Jste odchovancem budějovického hokeje, ale narodil jste se v Německu v Hannoveru. Cítíte se být Jihočechem?
Já vlastně žil celej život všude možně. Nejvíce mi asi přirostl k srdci právě Hannover, to místo naprosto miluju.
Nedělá vám tedy problémy žít pořád někde jinde. Jste takový kosmopolita.
Můj život se vlastně celkově točí hodně o cestování. Vyzkouším si různá místa a snad si v budoucnu budu moci vybrat, kde budu chtít žít. Cestování si teď opravdu užívám.
Co máte ještě rád kromě hokeje? Jak se zabavíte, když jste v Americe během sezony sám?
Nejvíce mě baví být s kamarády nebo s rodinou, když je čas. Pak taky pravidelně hraju tenis nebo beachvolejbal. To je pro mě letní doplněk k tréninkům, který mě ale hodně baví.
Máte také čas více poznat USA?
Trošku ano, ale ne tak moc jako Evropu. Ale už jsem viděl v Americe spoustu míst a doufám, že tento rok se dostanu hlavně do New Yorku a Bostonu. Školu odtamtud mám vlastně kousek.
